Je jaro. Celá Zámecká zahrada se převléká do barev. Trávníky se zelenají svěží zelení, ve které svíti zlaté rozcuchané hlavičky pampelišek a časných orsejů. Místy se bělají nesmělé sasanky a modrají trsy drobných fialek. Některé stromy ještě váhají a svoje nalité pupeny rozevírají opatrně, jiné už propustily své zelené lístky do světa a ty se koupou v záři slunce, které je zatím více než štědré na svou zář a plnými hrstmi rozdává světlo a teplo.
A nejen rostliny, ale i ptačí říše se tuží. Datel buší do stromu, až se to rozléhá celým parkem. Množství sýkorek poletuje a asi si vybírá ve větvích stromů svůj nový byt, kam uvedou svou družku a založí tak nové rodinky. Kosi ve zpěvu ale určitě vedou, vcelku je to nádherný koncert v krásné jarní přírodě.
Na rybníku se konečně usadil nový pár krásných, bílých labutí a snad vyvedou novou generaci malých, roztomilých labuťátek a oživí zase rybník, kterému už je bez nich smutno. Jaro je opravdu krásné.