Blogování. Ten výraz byl dříve naprosto neznámý, nyní je běžný. Existují spousty blogů zaměřených na různé oblasti, nejčastější jsou však ty, které se týkají módy, líčení, designu, zkrátka životního stylu. Mnohé mladé ženy, které začaly s blogováním v jeho začátcích, se jím nyní velmi slušně živí. Zkrátka, na svých stránkách a na Instagramu zveřejňují snímky ze svého života a firmy jim platí za to, že tam ukazují jejich produkty. Některé společnosti jim platí svými výrobky, jiné už rovnou penězi a s blogerkami uzavírají přesně formulované smlouvy o tom, jak dlouho a jakým způsobem je budou propagovat. Byznys funguje, blogerky sledují spousty dalších žen, které v nich mají inspiraci, jak se oblékat, co si koupit, kam jet na dovolenou. Mnohé blogerky se staly přímo celebritami a návštěvnost jejich stránek je tak vysoká, že se firmám vyplatí platit jim, než by si na reklamy najímaly modelky, zpěvačky či herečky.
Do tohoto blogerského světa už promlouvá i několik dam ve vyšším věku. Zkrátka, i blogování už přestalo být výsadou světa mladých, ale pronikají do něj lidé v seniorském věku.
Velmi úspěšná je v tomto směru například Švédka Dagny Carlsson. Ta si pořídila počítač, když jí bylo devadesát devět let. Pět let poté je označována za nejstarší blogerku světa. Na svém blogu se nazývá Bojan a píše o svých pocitech ze současnosti i vzpomínkách. Například: „Džíny jsou víceúčelové kalhoty pro mladé i staré, bohaté i chudé. Já sama jsem džíny nikdy nevlastnila. Můj manžel je kategoricky odmítal nosit. Zastával totiž názor, že jsou to pracovní kalhoty a nic víc. Můj názor na ně to rozhodně ovlivnilo. Teď jsem se jim ale rozhodla dát šanci.“
Její blog má čím dál větší čtenost, protože se líbí nejen lidem vyššího věku, ale i lidem mladým. Zkrátka, více než stoletá blogerka, která si jde koupit své první džíny, jim připadá být něčím exotickým, doslova raritou. Dagny si to uvědomuje, nejenže jí to nevadí, ale docela obratně toho využívá. Je častým hostem různých televizních show, vznikl o ní dokument, stala se tím, čemu se říká celebrita. „Chci oslavovat běžný život, jeho radosti a krásu a ukázat lidem, že i ve vysokém věku se dá žít plnohodnotný život,“ vysvětluje.
Svůj blog má také Sue Kreitzman, šestasedmdesátiletá umělkyně z New Yorku. Vsadila na barevné, až přeplácané a výstřední oblečení, fotí se v něm, ukazuje svůj životní styl. Pro někoho inspirace, pro někoho přehnané, jisté však je, že má své fanoušky, kteří si její fotografie a poznámky na internetu rádi prohlížejí.
Další z party těchto průkopnic je Linda Rodin. Je jí šedesát devět let, byla galeristkou, prodavačkou v knihkupectví, editorkou v módním časopise. V poslední době se věnuje blogování a protože má nezaměnitelný styl, fotky jejich outfitů sledují stovky tisíc žen z celého světa. Prostě jen tak, pro radost, ze zvědavosti, se spousty žen chtějí podívat, co že zajímavého má zase tahle Linda na sobě. Velkou součástí jejího života je její rozkošný pudlík, kterého fotí ve všech představitelných i nepředstavitelných situacích.
Pro někoho může být tohle blogování a zveřejňování stylizovaných snímků na sociálních sítích naprosto nepotřebná ztráta času. Pro někoho zajímavá příležitost, jak na sebe upozornit a vydělávat peníze. Pro někoho jen a jen zábava, nic víc. Pro někoho zdroj inspirace, jak se obléknout, co si koupit, zkrátka příležitost seznámit se s aktivními zajímavými ženami.
Každopádně tyto a další dámy jsou důkazem, že svět mladých lidí a seniorů se v mnoha oblastech proplétá a slévá v jeden. Že ubývá oblastí, které jsou výsadou jen mladých či jen starých lidí. Blogovat už nyní může patnáctiletá holka stejně jako stoletá dáma, jde jen o to, nakolik jsou zajímavé a dokáží si přilákat takzvané followery, tedy lidi, kteří jejich snímky a články budou sledovat.
Linda Rodin k tomu v jednom rozhovoru uvedla: „Sledují mě mladí lidé, mám u nich úspěch. Je to zvláštní, ale podle mě ten úspěch tkví v tom, že si mladí přejí, aby takhle vypadala jejich matka nebo babička. Proto ke mně přiběhnou na ulici a chtějí si udělat selfíčko. Já jsem spokojena s tím, jak vypadám, ale zároveň si uvědomuju, že je těžké stárnout v dnešním světě, kterému diktuje kultura věčného mládí.“
