Právě Jiří Tydlitát vybudoval postupně v budově choceňského nádraží malou a veřejnosti málo známou galerii grafik Jiřího Boudy. Před lety dokonce požádal syna slavného ilustrátora Cyrila Boudy, aby ztvárnil i choceňské nádraží.
Jiří Bouda, který před dvěma lety ve věku nedožitých dvaaosmdesáti let zemřel, se stal velkým přítelem manželů Tydlitátových. Jak se seznámili? „Sešli jsme se s ním poprvé někdy před patnácti lety v Chrudimi na výstavě jeho ex libris. Pak v roce 2002, když bylo výročí 120 let trati mezi Chocní a Litomyšlí, jsme udělali výstavu jeho grafik, ex libris a známek s námětem železnice v bývalém Pernerově sále choceňského nádraží. Jiří Bouda tady osobně byl a tam také začalo naše přátelství,“ vzpomíná devětašedesátiletý Jiří Tydlitát.
Ten v té době pracoval jako šéf odborové organizace v Chocni a získal pro ni jednu z místností rekonstruovaného nádraží. Tam také je dnes malá, prakticky neznámá galerie více než padesáti Boudových grafik. „Nejdříve to byla zasedačka odborů, ale to se nám nelíbilo. Proto jsem Jiřího Boudu požádal, jestli by se mohla místnost jmenovat Salonek Jiřího Boudy. On sem pak každoročně jezdil, vždycky jsem ho pozval na Setkání tří císařů, jak jsme říkali tradičnímu setkání v naší odborové chalupě v Horních Teplicích u Adršpachu s bývalými třemi přednosty, kteří tady v Chocni působili. Dostal glejt čestného člena naší odborové organizace a místo příspěvků nám vždy dal nějaký obraz. Takže to všechno jsou členské příspěvky,“ směje se Jiří Tydlitát a ukazuje stěny pokryté Boudovými díly.
„Nejprve nám dal tuhle lokomotivu, pak přivezl čtyři obrazy. Potom jsme dostali tyhle čtyři roční období a před dvěma lety přivezl těchhle dvacet obrázků lokomotiv ,“ provádí Jiří Tydlitát salonkem Jiřího Boudy.
Ač známý grafik má za sebou několik velkých výstav k sedmdesátinám a osmdesátinám a jeho díla jsou v řadě muzeí, nikde v Česku nemá přímo na nádraží takovou osobní galerii. „Troufám si říci, že tady v Chocni cítil až rodinné zázemí. Když mu v roce 2002 zemřela žena, tady dokázal trochu na smutek zapomenout. Byl vášnivý cyklista a po smrti ženy vykonal cestu na kole do španělské Compostelly. Jeho kolo nemělo přehazovačku, bylo obyčejné. A on nasedl a jel. A vydal z toho pak knížku,“ ukazuje Jiří Tydlitát výpravnou grafickou knihu s věnováním od Jiřího Boudy.
Do smrti své ženy měl Jiří Bouda na svých vizitkách lokomotivu. „Po smrti ženy si ztvárnil na vizitku tendr bez lokomotivy, který stojí na slepé koleji. Tak ji měl rád. Říkával: teď už nejsem lokomotiva, už jsem jen ten tendr a čekám na sešrotování,“ vzpomíná kamarád populárního grafika. Jiří Bouda ztvárnil řadu nádraží z východních Čech. „Nakreslil prakticky každé nádraží na trase z Chocně přes Náchod do Trutnova. „Namaloval nádraží ve Vysokém Mýtě, v Litomyšli, ale ztvárňoval i rozhledny a pro orlickoústecký okres namaloval cyklus radnic,“ vypočítává Jiří Tydlitát, který před lety dokonce požádal syna slavného ilustrátora Cyrila Boudy, aby ztvárnil i choceňské nádraží.
Visí jim doma tři jeho obrázky, které namaloval přímo pro ně. Jsou na nich choceňský zámek, litický hrad, kde máme chatu, a zámek v Doudlebách nad Orlicí, kde jsme se brali," říká Štěpánka Tydlitátová. „Miloval bábovky a tak jsem mu vždycky, když měl přijet nebo nás pozval na nějakou výstavu, upekla bábovku. A on byl vždycky strašně rád," směje se žena.
Kdo chce grafiky Jiřího Boudy na choceňském nádraží vidět, má možnost jednou do měsíce, vždy druhé pondělí v měsíci vidět. To v místnosti zasedá klub důchodců. „Jen o prázdninách je zavřeno. Taky se může stát, že se setkání odvolá, proto by si případní zájemci měli nejdříve telefonicky zjistit, zda budeme v místnosti. Na čísle 737275162,“ upozorňuje Jiří Tydlitát.
Petr Broulík
