Povedl se jim nevšední kousek. Na bývalém cvičišti sokolů a zemědělské půdě vybudovali autodrom, který ve své době neměl v zemi obdoby. Pořádají se na něm tradičně závody motokár a slouží pro školy smyku a autoškoly.
„Stále jsme s tím otravovali na tehdejším městském národním výboru. Nechtěli jsme moc velké místo, poukazovali jsme na Choceň, kde bylo na Lhotách nad internátem cvičiště pro malé motocykly,“ vzpomíná Jan Mračno, který uspořádal k 45. výročí autodromu ve vysokomýtské knihovně výstavu.
Radnice vybrala místo, kde stál vojenský autodrom pro tanky a terénní vozidla. Bylo to v době, kdy se ve Vysokém Mýtě usídlili okupační sovětští vojáci a měli už na svědomí řadu dopravních nehod na silnicích ve městě. Na svědomí měli i několik mrtvých. A místní politici potřebovali, aby se jejich pověst v očích obyvatel trochu zlepšila.
„Vojenský autodrom byl tehdy rozježděný terén. Žádná silnice, jen díry a muldy. Pozemek patřil armádě, takže se muselo na krajskou vojenskou ubytovací správu. Našli jsme i historické fotografie, dříve to byly pastviny a měli tam slet i sokolové,“ vypráví Jan Mračno.
Armáda s poskytnutím svého autodromu problémy nedělala. V Mýtě fungovala komise pro styk se sovětskými vojsky, které předsedal tehdejší předseda národního výboru, jenž byl i šéfem vysokomýtského aeroklubu. A šel autorům nápadu na ruku. Sovětští vojáci však museli mít vyčleněnou svou část autodromu. Nesnášení „Rusáci“ pomohli třeba sehnat nedostatkové stavební materiály či stavební firmu až z Prahy. „Tehdy třeba nebýval k mání cement. Zavolal jsem do cementárny v Berouně a od Rusů jsem dostal gazíka i s plukovníkem. Za dva dny stály v Mýtě dva vagony cementu,“ vzpomíná.
Vladimír Kysilka vymyslel celou vizi na svou dobu perfektně vybaveného autodromu a dopravního cvičiště. „Vzniklo tam dětské dopravní hřiště pro výcvik malých motocyklů, cvičiště dopravy, řízené křižovatky se semafory, řídicí věž, kruhový objezd, parkoviště. V té podobě to funguje dodnes. Rusákům jsme vyčlenili úzkou část blíže k letišti. Tam jsme je učili československým dopravním předpisům,“ říká Jan Mračno, který autodrom i vyprojektoval.
Výstavba autodromu trvala asi tři roky a při stavbě pomohli místní brigádníci a sovětští vojáci. A to i kvalitně - silnice na autodromu se prý opravovaly od roku 1973 jen dvakrát. „Autodrom tehdy neměl srovnání s ničím podobným v Československu. Něco podobného jsem viděl jen u Vídně, kam jsem se zajel tehdy i podívat, když jsem jezdil pro Karosu,“ říká Jan Mračno a dodává: „Asi nám řada autoškol v zemi tehdy i záviděla. Předběhli jsme dobu. Ale zase jsme tady měli ty Rusáky,“ krčí rameny.
Soutěže motokár se začaly jezdit na novém autodromu v roce 1974. Předtím se třináct let jezdily na vysokomýtském hlavním náměstí pod názvem Vysokomýtský čtverec. Časem se na autodromu začaly jezdit i závody upravených terénních motorek kategorie supermoto. „Tyto závody se jezdily tehdy jen na pár místech v zemi. V Mýtě na ně byly obrovské návštěvy,“ říká Jan Mračno.
Petr Broulík
