Jen ještě chvíli

Jen ještě chvíli
podržet mysl ve spánku
a čerstvé síly
přijmout jak ranní pozvánku,
jít cestou dětí,
brát věci tak, jak mají být,
a do paměti
si odlesk štěstí uložit.

Pít vodu slanou
a v moři hledat útěchu,
projít ven branou,
dívat se na svět bez dechu,
znát tajná hesla
k jeskyni věčných pokladů
a slzy ze skla
zanechat v říši dohadů.

Najít si stezku,
kde cizí stopy neruší
a za rozbřesku
nikdo zde život netuší,
s touhou, co vábí
motýly, aby letěli,
a do hedvábí
obléká cudné anděly.

Jen ještě chvíli,
než myšlenky se rozvlní,
než oblak bílý
duši mi steskem naplní,
do kraje vrůstat,
kde vlaky nikdy nejezdí,
jen chvíli zůstat
na vytušeném souhvězdí.