Autem jsme přijeli do Pulčína - nejvýše položené vesnice okresu Vsetín (675 m n.m.), která má evidováno 74 adres a trvale zde žije asi 100 obyvatel. Na informační tabuli jsme si přečetli, že ve 13. století byl pravděpodobně založen Přemyslem Otakarem II. skalní strážný hrad a osada Pulčiny. V 15. století byl hrad stržen a ves Pulčín v podhradí zpustla a zanikla. Z hradu zbyly pouze schody vytesané do skály. V roce 1550 se objevuje nová ves Pulčín na kopci proti skalám. Kouzelná krajina a přírodní zajímavosti přivádí do vesnice odedávna trampy a turisty.
Od kaple a památníku obětem válek jsme se vydali po trase vyznačené šipkami „Ledopády“ do Národní přírodní rezervace Pulčín – Hradisko, což je skalní útvar v nadmořské výšce 510 – 773 metrů v CHKO Beskydy. Voda, mráz a pohyby svahů postupně vymodelovaly v pískovcích zajímavé skalní stěny a bloky, suťová pole, suché kaňony a puklinové jeskyně. Skály v minulosti poskytovaly útočiště lidem v čase válek, dnes poskytují ochranu vzácným rostlinám a živočichům.
První půlhodina našeho výšlapu byla pohodová. Šli jsme po cestě mezi zasněženými pastvinami a kochali se pohledy na vrcholy Beskyd a Bílých Karpat. Druhá část trasy vedla lesem, pěšinka byla zledovatělá a občas byl led skrytý pod bukovým listím. Na posledním úseku ke skalnímu útvaru bylo docela slušné stoupání, o adrenalinové chvilky nebyla nouze. Odměnou byl pohled na barevné Pulčinské ledopády, které se začínají obvykle vytvářet počátkem nového roku a za optimálních klimatických podmínek dosahují maxima na přelomu února a března. Vědci v roce 2008 zjistili, že zbarvení způsobují mikroskopické řasy žijící ve sněhu a ledu. Ke skalnímu útvaru, kde se ledopády tvoří, se lze dostat pouze v období 1.1. – 30.3. po vyznačené trase z vesnice Pulčín.
K sestupu do skalní soutěsky pokryté ledem přímo k jednomu ledopádu jsem na rozdíl od manžela nenašla odvahu. Před návratem do vesnice Pulčín jsme se navzájem „ztratili“ a začalo malé orientační cvičení v neznámém terénu se slabým signálem mobilního operátora. Dokonce u jednoho mobilu se časem vybila baterie, můžete hádat, komu. Naše halekání se neslo lesem a díky tomu, že sluch máme naštěstí ještě dobrý, jsme se „našli“. Výšlap jsme zakončili obědem v pulčinské rázovité hospodě. Po hodinové jízdě autem jsme se vrátili ze zimního Pulčína do téměř jarního Rožnova p. R.
Tož vitajte na Pulčinách.