Dříve býval běžnou součástí takřka každé venkovské zahrady. Je úžasně nenáročný, tudíž takový hezký zahradníkův sen. Když to zcela zjednodušíme, tak až na „vstupní“ proces se křen pěstuje vlastně sám. Navíc nádherně a voňavě kvete, ale to zdaleka není všechno...
Křen selský (Armoracia rusticana)
Na naší zahrádce také nikdy nechyběl. V případě potřeby, ať už jako příloha k masu nebo do omáčky, stačilo vyjít ven a vyrýt ho, nebo v zimě zaběhnout do sklepa. K léčebným účelům jsme ho prakticky nevyužívali, nicméně nos dokázal protáhnout dokonale.
Poměrně vysoká bylina, jejíž léčivá síla je uložena v kořenu, pochází z jihovýchodní Evropy, traduje se, že do té střední ho přivezli Slované. V českých zemích jsou o něm zmínky od 12. století. Vyhlášena jím byla hlavně obec Malín na Kutnohorsku. V současnosti je tady, kdysi prý nejlepší česnek na světě, už jen vzpomínkou při Slavnostech Malínského křenu. Křen se dnes pěstuje po celém světě.
Blahodárné účinky na organismus
Botanici jej řadí do čeledě brukvovitých, takže má „příbuzné“ například ve vodnici, ředkvi či ředkvičkách, někdy bývá řazen i mezi hořké byliny. Patří k vytrvalým rostlinám a ke svému jménu se dopracoval od staroslovanského pojmu chreň.
Na organismus působí blahodárně v několika směrech, především proto, že je zdrojem vitaminu C, obsahuje minerály jako například železo, hořčík, draslík, vápník, fosfor, nechybí mu antibakteriální látky, sirné silice... Už ve středověku byl využíván na léčení ran, omrzlin, revmatu. Pomáhá při nemocech trávicí soustavy, uvolňuje žaludeční křeče a povzbuzuje činnost střev, dále zvyšuje krevní tlak a čistí krev. Zanedbatelný není ani jeho močopudný účinek, podpůrný při vleklých infekcích močových cest. Známý je i jako likvidátor infekcí, zejména horních cest dýchacích, usnadňuje totiž odkašlávání a umí odpomoci od rýmy. Používá se v době rekonvalescence a u lidí trpících zhoršeným metabolismem z nedostatku pohybu. Nefunguje to však tak, že se pohodlně usadíte do lenošky a jen budete pojídat křen. Zdravý pohyb tento zázračný kořen rozhodně nenahradí, a ještě by mohl podráždit vaše sliznice a ledviny. Takže jako vždy: všeho s mírou!
Křen má též antibakteriální účinky. Potřebné látky mohou do těla proniknout i pokožkou. V místě aplikace se snižuje prokrvení, bolest ustupuje a otevírá se prostor pro rychlejší hojení. Týká se to již zmíněných zánětů, revmatu, otoků, omrzlin. Když vás bolí hlava, lze potírat spánky křenovým lihem nebo olejem. Tyto prostředky mají jednu nespornou výhodu, nejsou návykové jako některé léky. U zvlášť citlivých osob ale může křen způsobit podráždění pokožky a puchýře, proto se vyplatí otestovat na menší ploše či postižené místo předem namazat vyzkoušeným mastidlem. K obkladům mohou posloužit také listy, častěji se používají křenové placky.
Léčivá křenová placka: Nastrouhaný křen smícháme s malým množstvím mouky a másla, vytvarujeme v tenkém plátně v placku a položíme na bolavé místo, které předtím řádně natřeme krémem. Hmota pálí, ale náhradou za způsobené příkoří vytahuje bolest.
Něco pro gurmány
I když můžeme křen koupit v syrovém i konzervovaném stavu včetně různého ochucení, nejlepší je konzumovat ho syrový, nastrouhaný s jablkem v podobě přílohy nebo přidaný do zeleninového salátu. Dá se s ním jednoduše posypat i chléb s máslem či sýrem. Tehdy plně využijeme cenné látky a vitaminy v něm obsažené. Gurmáni křenem sypou vajíčka na měkko a nemohou si je vynachválit! Samozřejmě nelze zapomenout na zásadní úlohu křenu při „doladění“ ovaru, uzeného masa, klobás či párků. Další kapitolou by mohly být omáčky, teplé i studené.
Budoucí úrodu zakládáme právě teď
V obchodech dnes už je křen běžným sortimentem, přesto je dobré pěstovat si ho na zahrádce, samozřejmě, máte-li tu možnost. Půdu má rád humózní a písčitou, dostatek vody mu zajišťuje například umístění nedaleko okapového svodu. Pak už jen využívejte jeho dobrodiní! A navíc ještě potěší oko bohatým bílým květenstvím, jehož vůně je skutečně omamná (odborník vás za květy sice nepochválí, ale o kolik milimetrů uberou kořenu zahradník a milovník květů příliš neřeší). Kořeny se vykopávají koncem října, kdy mají obsažené látky největší sílu. Očištěné se nejčastěji zakládají do vlhkého písku v chladném sklepě.
Silné kořeny křenu získáme pouze na hlubokých, humózních, písčitých půdách, které se zjara rychle prohřívají. Je důležité, aby byl pozemek, na němž máme v úmyslu křen pěstovat, zryt alespoň na hloubku dvou rýčů. Dopřejme mu kompost nebo vyzrálý chlévský hnůj. Ideální je, když si k březnové výsadbě připravíme kořenové řízky při podzimní sklizni konzumního křenu. Vybereme asi 25 cm dlouhé postranní kořeny s průměrem cca 1 cm (o síle tužky). Do jara je uchováme (pečlivě zbavené jemných kořínků) ve sklepě ve vlhkém písku. Spodní konec seřízneme šikmo, abychom se při výsadbě nespletli. Sázíme šikmo, pod úhlem asi 30 stupňů k povrchu brázdy. Horní část (hlava) je v jedné rovině s okolní půdou.
Způsobů pěstování je více, záleží na vás, zda zvolíte novější jednoletý či „zahrádkářův sen“ – třeba jednou za deset let. Stačí se poradit s odborníkem či hledat na specializovaných pěstitelských serverech, případně využít dobré zkušenosti souseda, známého. Možností je nepřeberně. V každém případě bychom na „obyčejný“ křen neměli zapomínat!
