Provozovatelé seznamek mají v tomto směru jasná data. Zájem o takzvaně volný vztah uvádějí především muži, jsou tvůrci takových inzerátů z více než devadesáti procent. Většina Čechů a Češek sice od seznámení přes inzerát očekává, že najde partnera na vztah vážný a dlouhodobý, ale pětatřicet procent lidí toužících po seznámení hledá vztah nezávazný, volný.
Je mezi nimi i hodně lidí vyššího věku, ostatně, čísla hovoří jasně: každý osmý seznamovací inzerát si v posledních letech podávají lidé ve věku pětapadesát let a výše. A to je právě ten věk, kdy rozvedení, ovdovělí či z jiných důvodů single žijící lidé mají pocit, že nechtějí zbytek život strávit sami, ale zároveň k seznamování přistupují jinak, než ti, kteří hledají partnera ve třiceti.
Padesátníci, šedesátníci a starší už nehledají partnera pro celý život, ideálního, se kterým by založili rodinu, plodili děti, brali si hypotéky, stavěli domy. Hledají partnera pro zpříjemnění života. Aby měli s kým vyrazit za kulturou, za sportem, k moři, aby si večer doma měli s kým povídat. Nehledají ideál, protože mnoho z nich už životní zkušenosti naučily, že ideální partner prostě neexistuje. Vědí, že pokud má člověk v životě štěstí, kápne na člověka, se kterým mu je dobře, který mu je oporou, který v něm vzbuzuje příjemné pocity. Ale čím dál více starších lidí o svých pokusech se seznámit říká: no, i kdyby to bylo jen na pár let, nevadí, hlavně, ať jsou to pěkně prožité roky, ať ještě prožiju něco pěkného. A jak to tedy nazvat?
Je to vlastně svým způsobem nezávazný vztah. Pokus. Hledání lásky, přátelství, opory. Ale ne závazek na celý život, jaký od vztahů většina lidí očekává v krásné zamilovanosti ve dvaceti. „Zpočátku lidé přicházejí s poměrně nereálnými požadavky na partnera, ale čím jsou starší, tím požadavky snižují. A platí to zejména u dam,“ říká Oto Kronrád, majitel seznamovací kanceláře Grand. „Přitom právě starší ženy to s hledáním partnera nemají snadné, protože muži v jejich věku si často pořizují mladší partnerky, případně o další známost už nestojí, nebo hledají spíše nezávazný vztah,“ podotýká.
„Dnešní ženy ve věku nad šedesát, které ovdověly nebo žijí z jiných důvodů samy, se chtějí především bavit, vzdělávat se, cestovat. Chtějí být upravené, zajímají se o módu. S tím souvisí pocit, že ještě chtějí zkusit život s někým sdílet,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová.
Jenže mnoho těchto žen si pod pojmem „s někým sdílet život“ představuje následující model: Šarmantní vzdělaný, zábavný muž má svůj vlastní byt. Občas si spolu vyrazíme do společnosti. Občas strávíme pěkný večer u něj doma nebo v mém bytě. Ale nesestěhujeme se dohromady do jednoho bytu. To už ne. Nebo možná až po čase, až uvidíme, jak nám to klape. Je mi šedesát a už nechci měnit své zvyky. A podobně to vidí i muži.
A jsme u toho – jde v podstatě o volný, nezávazný vztah? No ano. Mnozí senioři si totiž pod tímto výrazem nepředstavují střídání partnerů, případně randění s více partnery najednou. To si pod pojmem volný vztah často představují mladí muži. Lidé zralí zkrátka hledají přátelství, lásku, ale ne vztah, který člověka spoutá, omezí, radikálně mu změní život.
„Seznámila jsem se s mužem, který mi připadal velmi zajímavý. Párkrát jsme šli na víno, na pivo, na výlet. Začínala jsem být celá natěšená, že se nějak vysloví, že náš vztah nějak definuje,“ vypráví dvaašedesátiletá Ivana. „A on pořád nic. Jednou za týden zavolal, vždy jsme si něco domluvili. Později došlo i na intimní vztah a bylo to moc fajn. Jednou jsem se ho zeptala, jak to s námi dál vidí. Co od vztahu čeká, kam ho posuneme. Viděla jsem, jak ho to vyděsilo. Něco breptal, pak se tři týdny neozval. Znovu jsme se párkrát sešli, ale já cítila, že už to není jako dřív. Pokazila jsem to. Chovala jsem se jako pitomá dvacítka, která se chce vdávat. To jsem samozřejmě nechtěla, jen jsem měla pocit, že se má vztah nějak pojmenovat, vyvíjet. Nakonec to vyšumělo a já vím, že to byla moje chyba. Místo toho, abych si užívala přítomnosti, jsem se po šedesátce chovala jako mladá hloupá vdavekchtivá husa. Nakonec mi řekl, že stojí o vztah volný, který ho nebude svazovat a měnit mu život. A měl pravdu, přistupoval k tomu vlastně dobře,“ vypráví.
Podobnou zkušenost má šedesátiletý, rozvedený Karel. Rok chodil s o dva roky mladší vdovou, se kterou se seznámil přes internetovou seznamku. „Čím déle jsme spolu byli, tím více u mě hnízdila. Začala mi do bytu kupovat nové polštáře, prostírání, hrníčky. Pak mi jednou vyčetla, že do našeho vztahu investuje více než já. Nikdo se jí o to neprosil. A hlavně nesnáším výraz investice do vztahu. Buďto mám někoho rád a chci s ním být, nebo ne. Čím jsem starší, tím méně chci kalkulovat, přemýšlet, plánovat. Já prostě hledal přítelkyni, abych nebyl sám a mohli jsme spolu někam vyrážet. Ona pomalu, ale jistě plánovala, jak změní můj život, jak se sestěhujeme, jak přestavíme byt. Děkuji, ale to už nechci, to už jsem dvakrát v životě zažil,“ shrnuje.
Volného vztahu se tedy není třeba bát, protože existují různé podoby volného vztahu. Když mluví o volném vztahu ženatý třicátník se dvěma dětmi, je to průšvih. Říct manželce, že kromě ní se chce vídat s jinými ženami, je malér. Tak takový volný vztah zvládne málokdo. Existují i páry, které se dohodnou na tom, že každý z nich si žije svým životem a to obnáší i jiné známosti.
Ano, někomu to tak vyhovuje a je to jen a jen na dohodě těch dvou. Ale ve vyšším věku může mít volný, nezávazný vztah i mnohem příjemnější a přijatelnější podobu. Může být něčím mezi kamarádstvím, láskou, oporou, zkrátka zvláštní model, který dovedou vytvořit jen lidé sebevědomí, moudří, velkorysí s životními zkušenostmi. Tedy lidé zralí. Proto se výrazu volný vztah ve vyšším věku rozhodně není třeba bát, natož ho předem šmahem odsuzovat.
