Přes dva tisíce oddílů, které každý rok pořádají přes tisíc táborů pro více než třicet tisíc dětí. Stále další a další rodiče se snaží přihlásit do skautu své ratolesti. Podle právě uzavřeného sčítání je v Česku nyní přes šedesát tisíc skautů a skautek a jejich počet rok od roku stoupá. Předseda Světového skautského výboru současné české nadšení skautskými myšlenkami okomentoval slovy: „Máme radost, že Junák – český skaut jde příkladem a těšíme se, že i do budoucna se bude rozšiřovat a dostane se k dalším mladým lidem po celém Česku.“
Mnozí dříve narození skauti nyní musí pociťovat velkou radost. Být skautem totiž dříve velmi často znamenalo velké potíže, pronásledování, ba i ohrožení života. Takto o tom vypráví například Jaroslav Rozsypal, ostravský lékař, narozený v roce 1926: „Když jsem slyšel o tom, že kolegové jsou zatýkání, odešel jsem z domu. První noc jsem přežil ve skautské ubytovně, pak jsem sedl na kolo a jel do Beskyd. Spal jsem v krmelcích a pod stromy. Pak jsem se schoval v lovecké chatě na úbočí Lysé hory.“
Jako jeden z mála přežil hon nacistů na skauty v Ostravě. Měl obrovské štěstí. Až v prvních dnech po osvobození Ostravy, kdy se všichni radovali, že válka skončila, si to uvědomil. Rodiny totiž pátraly po osudech jeho kamarádů, kteří zavčasu neutekli jako on. Zmizeli. Ukázalo se, že ti, které gestapo v dubnu 1945 stihlo pozatýkat, byli při výsleších umučeni a nakonec 24. dubna odvezeni na hřbitov v Polském Těšíně. Zemřeli těsně před koncem války. Parta mladých kluků totiž byla zapojena do odboje. Například nosili na určená místa v Beskydech balíčky, aniž věděli, co v nich je. Jaroslav byl jedním z nich. Měli odvahu, skauting je naučil vlastenectví.
V roce 1946 se Jaroslav s kamarády rozhodli, že by kamarády zavražděné nacisty bylo třeba připomínat i dalším generacím. A tak při jednom z výletů do Beskyd udělali ze suchých větví kříž. Do láhve dali papír se jmény kamarádů a na kříž napsali, ať každý, kdo je chce uctít, k mohyle přiloží kámen. Bylo to v místě zvaném Ivančena. A pak se Jaroslav nestačil divit, co ten nápad způsobil. Mohyla se stala poutním místem, na které se dodnes sjíždějí skauti z celé republiky a kamenů je tam tolik, až je z toho problém, protože se celá ta hromada různě hroutí a boří. Lidé jich tam nanosili tolik, že se jejich tíha odhaduje na sedmdesát tun. Ale podstatné je, že stejně jako ty kameny přibývají další a další mladí lidé, kteří si uvědomují, že skautské myšlenky jsou důležité v každé době. A kluci, kteří za ně za nacistické nadvlády položili život, jsou pro ně hrdinové.
Současní skautští vedoucí však své svěřence vedou nejen k úctě k dějinám. „Kluky a holky učíme spolupráci, vedeme je k všestrannému rozvoji, pomoci druhým a samostatnosti, to je základ skautingu. Skautský program neustále inovujeme, aby byl současný, zajímavý a atraktivní. Neutuchající zájem dětí a důvěra rodičů je pro nás velkým závazkem“ říká Josef Výprachtický, starosta Junáka – českého skauta.
Skauting prošel mnoha změnami. Zatímco například v roce 1915 se skauti snažili získat v takzvaných odborkách, tedy skautských zkouškách, potvrzení, že jsou dobří lyžaři, nyní se snaží uspět v oborech jako geocoacher, ajťák nebo smartphonista. Zkrátka, tehdy byly novinkou lyže, nyní je in ten, kdo ovládá technické novinky. Zároveň se však děti ve skautu nyní učí například vést diskusi, organizovat si práci, odhadovat své síly, argumentovat. Tedy věci důležité, aby uspěli v současném světě.
Je to hodně dobrá zpráva. Protože právě většina lidí, kteří prošli skautem, si v životě udržela pevné postoje a prožila ho se ctí. Jako Jaroslav Rozsypal, který vystudoval medicínu, celý život poctivě pracoval jako lékař, ale odmítal vstoupit do komunistické strany, takže to v kariéře nikdy nedotáhl na vysoký post.
„Skaut mi dal do života určitou pevnost. Někteří lidé vstoupili do strany a hned dostali primářské posty. Já takto žít netoužil. Díky skautu jsem v životě nevlál,“ říká.
Mohyla na Ivančeně stále stojí. Přežila i dobu, kdy se ji státní bezpečnost pokusila rozbořit, protože komunisty štvalo, že se u ní scházejí stovky mladých lidí a šíří se tak skautské myšlenky, které jim značně vadily. Přežila i to, že spousta skautů skončila za komunistické vlády ve vězení a v pracovních táborech, podobně jako za vlády nacistů. Přežila stejně jako skautská organizace, kterou přesně před sedmdesáti lety komunisté násilně zrušili. Zničit se ji nikdy nepodařilo.
To, že má nyní tolik mladých členů a zájemců o členství přibývá, je ukázkou, že není třeba skuhrat nad tím, že děti a mladí lidé nemají vztah k tradicím.