Je to těžká situace. Žena celý život vychovává milovaného synka a když je konečně dospělý, samostatný a úspěšný, do života mu vstoupí cizí ženská a začne si ho přetvářet k obrazu svému. A co je nejhorší, ten moula je do ní zamilovaný a skáče, jak ona píská. A ta, která se celý život obětovala, ba život mu dala, je najednou považována za páté kolo u vozu. Tak tolik z pohledu tchyně.
A teď pohled snachy. Muž byl celý život pod vlivem své mámy, teď se konečně osvobodil, žije šťastně se mnou a já nedopustím, aby mu dál řídila život, natož aby řídila i život můj. Je to pro mě cizí ženská. Už tak mě štve, že mi do všeho kecá moje matka, tak proč bych si to měla nechat líbit ještě od té cizí ženské?
Kruté postoje? Ano, kruté, ale to není podstatné. Mnohem podstatnější je, že se na ně díváme z obou dvou stran. Protože běžné je, že naříkají jen snachy. Internetové diskuse a časopisy jsou plné témat založených na příbězích o tchyních, které jsou tak protivné, až se kvůli nim manželství jejich dětí rozpadají. Zkrátka, slovo tchyně je velmi často spojováno se slovy zlá, protivná, nesnesitelná. A snachy jsou jako chudinky, oběti, mlčící světice? Ne, ne. Jen se o nich méně píše.
„Syn mi asi po roce sdělil, že si snacha nepřeje, aby ke mně jejich děti chodily bez nich, formulovala to slovy: bez dozoru. Důvodem bylo, že jim prý motám hlavy. Dlouho jsem přemýšlela, co si pod tím představit, protože mi to syn nebyl schopen vysvětlit. Jen se usmíval, krčil rameny a říkal, že Naděnka má právo vychovávat děti po svém, že s tím nic nenadělá,“ vypráví pětašedesátiletá Marcela z Prahy. „Takže ona má právo vychovávat děti po svém a já jako babička nemám právo vídat vnuky? Pak ze syna za dlouho vylezlo, že snaše vadilo, že jsem vnučku dvakrát vzala na esoterický festival. Vybrala si tam taková ta peříčka, kterým se říká lapač snů. Prostě dekoraci. Snacha jí to vyhodila, prý jde o šarlatánství. Myslím, že dvanáctileté holce neuškodí, když se jí otevře trochu jiný obzor, když stráví sobotu jinde než u tabletu. Ale snacha zakázala, abych se s ní vídala, aniž u toho bude ona sama,“ dodává Marcela, která je ze situace velmi smutná.
V další rodině po čase vyšlo najevo, že snacha nenosí své těžce nemocné tchyni jídlo a nestará se o ni, přestože všem příbuzným tvrdila, že ano. Dokonce je od ní doslova odstřihla. Když chtěli starou paní navštívit, snacha tvrdila, že si to dotyčná nepřeje a nechala jí odpojit telefonní linku. Žily v jednom domě, paní obývala spodní patro, snacha se synem horní. Stará nemocná dáma neměla mobil. Takže, když jí někdo volal, musel volat na mobil snachu a ta řekla, že tchyně se na žádný hovor necítí nebo že spí. To vše vyšlo najevo asi po roce, kdy nemocnou ženu navštívila její dávná kamarádka, kterou k ní snacha rok odmítala pustit.
„Jsem tady tak sama, nikdo za mnou nechodí. Snacha říká, ať se nedivím, že jsem stará a nemocná, na takové lidi všichni kašlou, a tak ať jsem ráda, že mám aspoň ji a že u nich můžu bydlet. Přitom je to můj dům. Dokonce mi naznačila, že bych měla přispívat z penze na náklady, přesněji platit jí za to, že se o mě stará. To syn ani neví, to mu raději ani říkat nebudu,“ vyprávěla dáma své přítelkyni. Ta vše šla říct dalším příbuzným, ti nakonec zařídili pro starou paní místo v domově pro seniory. Paradoxně je tam spokojenější než doma. Zdůvodňuje to tím, že se jí ulevilo, protože už svou snachu nevidí.
Samozřejmě vždy nejde o tak vyhrocené situace. Ale i zdánlivě neškodné maličkosti dokáží ze života udělat peklo. Jedna ostravská seniorka vypráví: „Vždy jsem se těšila, že až si synové najdou ženy, budou to mé kamarádky. Celý život jsem toužila po dceři a myslela jsem, že je v nich najdu. Snažila jsem se být ideální tchyně. Do ničeho jsem nemluvila, nevnucovala jsem se, nepoučovala jsem. Myslela jsem, že je vše v pořádku. Jednou jsem na pozvání syna přijela k nim domů. Zaparkovala jsem dál, před domem nebylo místo. Přijela jsem asi o dvacet minut dříve, špatně jsem odhadla čas. Otevřela jsem branku, šla pomalu zahradou a pak slyším, jak na terase moje snacha říká někomu do telefonu, že si musí dát panáka, protože za chvíli přijede ta stará bestie a ona se zase bude muset tvářit, jak ji má ráda, když ji ve skutečnosti nesnáší. Pak přímo řekla větu: Nedovedeš si představit, jaká je tchyně kráva. Stála jsem tam jako opařená. Samozřejmě jsem nic nedala najevo, chvíli jsem čekala a pak jsem hlasitě volala, že už jsem v zahradě. Pořád přemýšlím, co jí na mě vadí. Možná ale, že to říkala jen tak, že prostě ženské nadávají na tchyně jen tak rekreačně.“
„Vztah snachy a tchyně je jeden z nejkomplikovanějších vztahů, tak to bývalo, je a bude. Samozřejmě, že jsou rodiny, kde spolu tchyně a snacha vycházejí dobře, ale zpravidla to dokáží jen ženy moudré, tolerantní a velkorysé,“ míní psychiatrička Tamara Tošnerová, která se problematice vztahů v rodinách věnuje ve své knížce Jak si vychutnat seniorská léta. Ono v podstatě nejde o to automaticky očekávat, že vztahy mezi tchyní a snachou budou idylické. Mohou být slušné, přátelské, mohou se vzájemně respektovat. Stejně tak si nemusí takzvaně sednout. Mohou být naštvané už jenom tím, že jedna druhou uvidí.
Tak to prostě v životě je, že někteří lidé se takzvaně nemusí. Hlavní však je, aby se konečně z tchyní přestaly dělat mrchy a ze snach jejich oběti. V tom boji, který mezi nimi často panuje, totiž zpravidla mají zcela rovnoměrně rozděleny síly a z nich pramení střídající se prohry a vítězství. Přesněji, jsou to rovnocenné soupeřky.
