Téměř vždy chodím na nákupy pěšky jen s batůžkem, mám to 3 km, zpět už teď většinou jezdím autobusem - naše město nám starším, více než 70letým, umožňuje od letoška využívat dopravu po městě zdarma.
Minulý týden mi zavolala dcera, že bychom ráno v sobotu mohly jet do obchodu spolu zase jednou autem, že bych si mohla nakoupit nějaké zásoby. Máme zimu, mrzne - tak jsem to uvítala.
Takže už v 7 hodin ráno jsme před obchodem a po cestě se mne dcera ptá, co je v akci - ona na čtení letáků nemá čas. Tak jí říkám, že je tam kachnička 1 kg za 39 Kč a sýr Niva 10 dkg za 9,90. Ona, že má 2 kachny v mrazničce, tak snad jen sýr, ale ono se toho vždy při větším nákupu najde víc do košíku. Já přes týden maso nejím a jen právě v neděli na oběd a to většinou u rodiny dcery - takže kachna pro mne taky není.
Parkoviště u obchodu bylo plné, košíky tam na nás ještě zbyly, takže vejdeme a klidně nakupujeme. Dojedeme k pultu s kachnami a vidíme lidi, že mají v košících po víc kusech a v regále už žádné - mohl si každý vzít do 5 kusů. Vtom ke mne přijde jedna známá paní a vytáhne ze svého košíku ze svých mnoha kachen jednu a dává mi ji do mého košíku - já říkám, ale já ji nepotřebuji - dcera na to, když ji máš tak si ji nech... Po chvíli lidé, na které se už nedostalo se mne ptají, kde jsem ji vzala - já na to, že mi ji jedna paní vytáhla ze svého košíku. Jsme u pokladny a tam se mne zase ptá mladý pár s menšími dvěma dětmi kde jsem kachnu vzala, když už nejsou? Já zase odpovídám, že jsem ji nečekaně dostala... Dívám se na ně s jakou chutí se dívají na moji chlazenou kachničku, nejraději bych ji vytáhla ze svého košíku a dala jim ji - jenže dcera - jen si ji jednou nechej.
Dojedu domů, vybalím věci a ihned se dávám do práce - nemám mražák, musím kachnu upéct a dát hotovou do malé ledničky... Otevřu šuplík, chci vzít nůžky na drůbež - uvědomuji si, že je nemám - dala jsem je už dávno do rodiny syna, protože jsem je nepotřebovala. Velký nůž chci naostřit - nemám čím, také jsem už brusku věnovala, používám jen většinou menší ostrý nůž. No tak větší kachnu musím "rozpitvat tupým" nožem a při této činnosti velmi moc a moc lituji, že jsem kachnu nedala těm mladým manželům... Při tom si vzpomínám, že jen jednou v mládí jsme si koupili s manželem husu a zjistili, že ji nemáme v čem udělat - tak jsem ještě rychle běžela tehdy do Kovomatu pro vysoké plechy - ovšem ty už jsem také darovala. Vysokou hliníkovou remosku jsem už také dávno vyřadila, mám nyní "zdravou", ale není hluboká... Takže nakonec jsem to vymyslela tak, že jsem kachnu naporcovala a dala na chvíli do tlakového hrnce a pak teprve dopekla - dcera mi totiž řekla, že vždy kačeny peče nejdříve 3 hodiny na menší proud a pak 2 hodiny na silný - tak dlouho jsem to dělat nechtěla.
A tak jak občas za mnou někdo přišel z rodiny - tak dostal na ochutnání a i já sama jsem také hodně ochutnala - ale říkám si, kdyby byla kachna někdy v akci třeba za 20 Kč, tak už ji nikdy nekoupím.
Totiž když vařím oběd při setkání větší rodiny tak to je hlavně pečené nebo uzené maso, svíčková někdy i řízky - na to jsem velmi dobře zařízená, ale na veliké kosti drůbeže skutečně nemám nádobí.
Protože pocházím z početné vesnické rodiny, kdy vždy na svátky, poutě, narozeniny se zabíjela drůbež, tak dobře vím co je to škubat peří, čistit drůbež a připravovat ve velikém množství - jsem moc ráda, že už to teď nemusím dělat.
A když jsem vyprávěla na procházce známé, že jsem neměla čím nabrousit veliký nůž, tak mi řekla - to já ho klidně naostřím o schody nebo o dno vhodného hrnce.
Vy ostatní jste na tom asi líp nebo také ne?