Dcera manželů Rendlových Ludmila byla ženou v domácnosti. Její manžel Bohumil byl pekařem u místního podnikatele. Byl to hodný člověk a pecivál. Není se co divit. Celý život pracoval v noci. Ludmila byla absolventkou rodinné školy. Uměla dobře vařit, šít, plést. Měla základní pedagogické vzdělání a mohla učit v mateřské školce. Nesnažila se však zapojit do pracovního procesu. Vypomáhala Šefince v obchodě a starala se ,,o stařečky“.
Žila pod jednou střechou se Štefinčinými rodiči. Na stěnách přítulné domácnosti je možno spatřiti plátěné obrázky s jeleny a lesními adjunkty. Také je možno se nade dveřmi dočíst, že kde víra, tam láska, kde láska tam Bůh a kde bůh tak tam Boží požehnání. Z jejich domácnosti čiší pohoda první republiky. Lidka je dobrá hospodyně, pracovitá puťka domácí. Nemá mnoho zálib. Jedna záliba je ale dominantní. Je majitelkou strategicky umístěného okna! Za ním tráví většinu volného času.
Lidka hledí z okna. Vedle na gauči leží její manžel, pekař Bohouš. Přes obličej má rozprostřeno Rudé právo. Čtenář je totiž komunista a ateista. Jako pekař pracuje převážně v noci a tak ten gauč je oázou klidu a pohody. Pozorovatelka sedí na sklopném šicím stroji značky Singer. Dění za oknem nejen sleduje, ale i nahlas komentuje: "Ta má zase ránu, už žerou z posledního!“ Komentuje tak průchod paní s prázdnou nákupní taškou.
Bratr a výpravčí Fanouš Rendl musí chodit vždy ze šichty kolem strategicky umístěného okna. Jiná cesta domů by byla zbytečnou oklikou. Fanoušovi je tahle okolnost známa. Proto když jdou kolem okna s manželkou, vždy se políbí a drží se za ruce. Dělají to i v případě rodinných roztržek. Před oknem svorně ruší radar!
Fanouš jí jednou navrhnul: "Lidko, my máme v práci takový velký sešit. Jmenuje se to Dopravní deník.Tam jsou řádky a rubriky pro časové údaje. Já ti to přinesu. Ty si dáš před sebe nudlpléd, sešit na to položíš a můžeš zapisovat dění za oknem. Napíšeš jméno, čas průchodu a do poznámek uvedeš to ostatní. Budeš to archivovat. Jednou to může použít i policie kvůli alibi nějakého člověka!“Tento nápad byl ohodnocen lakonicky sesterským: "Ty blbče!“
Pokud paměť sahá, nebyli ti dva nikdy na žádné dovolené, ani na zájezdě. Jednou navštívili v Brně operetu Mamselle Nitouche. Z toho pak žili několik měsíců a dávali k lepšímu legrácky podkoního Loriota a lechtivé scény ze šantánu.
Starý Bohouš má rád přírodu. Miluje spisovatele Jana Vrbu a zejména jeho knihu Kvetoucí hloží. Miluje také Tůmovy humoresky Z Českých mlýnů. Obdivuje malíře Thumu. Když mu sečtělý Fanouš vysvětluje, že obrázky maloval samouk, učitel, nechce tomu čtenář uvěřit. Kroutí také hlavou, když se dovídá že autor Karel Tůma a malíř Thuma se v životě nesetkali! Bohouš je také činovníkem u zahrádkářů a na jeho nočním stolku v ložnici je v všudypřítomná kniha Rok práce v zahradě. Zahrada je Bohoušovou láskou.Vášeň ale přichází úplně z jiné strany!
Fanouš se vrátil z vojny. Zavedl rodinou ligu ve stolním fotbale, zvaném ,,šprtec“. Šikovný Bohouš ohobloval desku, opatřil ji mantinely a osadil brankami. Manželka Ludmila pak kroutila hlavou, kdo že vystříhal kousky ze záclony. Dokonalou repliku stadionu vytvořil Bohouš zakulacenými rohy. Hráči opatřili kovovou pětikorunu papírovým dresem a stejný dres dostává i knoflík od zimníku, coby brankář. Jako puk slouží knoflík od košile. Manželka také postrádá časomíru, budík na vajíčka! Jako trsátko slouží polovina dřevěného kolíku na prádlo. Kolík se rozpůlí a jsou dvě hokejky. Ligu hrají tři hráči. Fanouš reprezentuje Kometu Brno. Otec Bohumil je Sparta Praha a syn Bohumil hraje za Duklu Jihlava. Hrají vždy dva hráči a ten třetí je rozhodčí.
Stala se neuvěřitelná věc. Za dlouhých zimních večerů se odehrávají dramata. Člověk by nevěřil, jak dospělí lidé dokážou blbnout.
"Ten gól neplatí, to byla sura! Ten knoflík vyletěl z branky, to nebyla tyčka. U mne štvou ty tvoje slepený góly, ty tvoje nechtěňáky!“
Starý Bohouš dokáže odejít od rozdělané práce. Dokáže zanechat na dvoře napolo staženého králíka. Přestane pracovat na zahradě. Přišel třetí do party. Dostavila se Kometa Brno! Hráčská vášeň je vždy zažehnuta větou: "Liga, pánové!“ Všechno musí stranou. Oba Bohoušové se vším praští a utíkají na stadion. Hecují se a hádají. Někdy to končí i odchodem ,,Komety“z ledu a s tím spojeným odchodem z domu. Pak se opět všechno urovná a soutěž může pokračovat. Netřeba žádné smírčí komise.
To pak sestra, manželka a matka jenom nevěřícně kroutí hlavou. Není třeba hledat štěstí na pobřeží Karibiku. Vášeň je vždy zažehnuta větou: "Liga, pánové!“ Ti tři muži kolem hrací desky byli v tu chvíli šťastni.
Výpravčí Fanouš Rendl organizoval četné zájezdy. Po smrti otce Vincence jezdil s maminkou a dcerkou i na jiné zájezdy. Splnil poslední přání umírajícího otce Vincka.Ten pravil: "Maminka vždycky chtěla jezdit na zájezdy. Nešlo to. Jezdi s ní po mé smrti!“
K partě cestovatelů se přidala ještě maminčina kamarádka, důchodkyně. Čtveřice projela celou republiku a byla i v cizině.Jednou napadlo organizátora přizvat i sestru Ludmilu a jejího manžela. "Co pořád otravuješ s těmi zájezdy? Nám je nejlíp doma!“odmrštila návrh sestra. Fanouše napadlo. Je to jasné: "Gauč v autobuse nemají a těžko by si Liduška mohla vzít sebou do autobusu Singrovku!“
