Dvě kamarádky ve věku těsně před šedesátkou spolu často vedou na toto téma vášnivé debaty. Jedna se ráda seznamuje s novými muži, flirtuje, věří, že ještě v životě potká velkou lásku. „Nechápu, jak můžeš v tomto věku jít s nějakým mužem do postele,“ říká jí její přítelkyně a pokračuje: „Styděla bych se už svléknout, vždyť už mi není třicet. Potřebovala bych ho dobře znát, věřit mu, sex by musel vyplynout z nějaké speciální situace. Ale vůbec mi nechybí a vůbec nad ním nepřemýšlím.“ Žije sama přes dvacet let. Od rozvodu, který nastal po krátkém nepovedeném manželství, se s nikým nemilovala. Je si vědoma toho, že lidé by se tomu divili, protože je velmi hezká, upravená, společenská. Jen prostě žije sama. Zvykla si na to, vyhovuje jí to.
„Myslím, že jí to nevyhovuje, že lže, protože nemít sex není normální,“ tvrdí její přítelkyně, která se naopak navazování nových známostí nebojí. „Nechápu, jakou v tom hraje roli věk a stud kvůli tomu, že už nám není třicet. Vždyť ti mužští taky nemají těla třicátníků z reklam. Ale pokud jde o milého sympatického muže, je to přece fajn. Naposledy jsem měla dvouletou pěknou známost. Pak jsme se rozešli a já hledám dalšího partnera pro život. Pro cestování, pro sdílení společných zážitků a samozřejmě i pro intimní život,“ vypráví a svou kamarádku vůbec nechápe.
Ovšem sexuologové tvrdí, že lidí, kteří žijí léta bez sexu, je mnohem více, než si myslíme. Tak jasně, je to věc, o které se moc nemluví. Málokdo to bude hlásit kolegům v práci či kamarádům. Je to jeho záležitost a v současné společnosti, kde se o sexu mluví dosti otevřeně, to mnozí i tají. Obávají se, že budou působit jako divní.
Řada studií naznačuje, že zájem lidí o sex není tak velký, jak si možná mnozí myslí. A je jedno, jestli jde o lidi, kteří žijí v partnerství nebo single. Sexuolog Alfred Kinsey tvrdí, že devatenáct procent lidí, kteří mají partnera, se s ním nemilují. „Lidé se často ptají, zda se dá žít plnohodnotný život bez sexu. Záleží však na individuální definici toho plnohodnotného života. A pod ním si asi každý představuje něco poněkud jiného,“ uvádí sexuoložka Hana Fifková. Říká, že se setkává s lidmi, kteří žijí velmi hezký život, i když je jasné, že jim sex funguje problematicky nebo ho vůbec nemají. Zároveň zmiňuje lidi, kteří sice žijí intenzivně sexuálně, ale třeba jde o vztah plný hádek, neporozumění a stresu.
Ovšem zejména pro lidi vyššího věku jde nyní o téma velmi ošemetné. Ze všech stran slyší, že současní senioři žijí aktivně a že to platí i v oblasti sexu. Když je pak někdo osamělý, léta bez partnera nebo má zdravotní problémy, které mu intimní život komplikují či znemožňují, může si připadat jako nemožný outsider. Jenže to je samozřejmě nesmysl. Vždyť bez sexu žijí i lidé mnohem mladší a zdraví. Některým to tak prostě vyhovuje.
Hlavní je nepodlehnout současnému trendu, kdy je sex mnohdy přeceňován. Je to vlastně přesný opak toho, v čem žili rodiče současných seniorů, kteří naopak byli zvyklí o této oblasti nemluvit.
„Dostávám otázky, zda to dříve lidé neměli jednodušší, když se o sexu tolik nemluvilo,“ říká sexuolog Petr Weiss. „Jistě, oni se prostě nějak pomilovali, pak v určitém věku vzájemný apetit nenápadně vyprchal a navenek nebyl žádný problém. Pod povrchem bychom ale asi našli mnoho trápení. Vždyť mnohé ženy dříve ze sexu vůbec neměly žádné potěšení a braly ho pouze jako nepříjemnou povinnost. Nezapomínejme, že anglické dámy před svatební nocí radily dcerám, aby zavřely oči a myslely na Anglii,“ podotýká.
Zkrátka, je to jedna z oblastí, která je jiná, než bývalo zvykem. Mluví se o ní hodně otevřeně, mnozí lidé se v ní šťourají až do podrobností. Ale není proto třeba propadat depresím či panice, pokud si přečteme nějaký článek o tom, že nyní je naprosto běžné, že se osmdesátiletí lidé vášnivě milují. Jsou takoví. Ale stejně jsou takoví, které prostě sex nikdy moc nebavil ani ve třiceti a prostě si podle toho svůj život zařídili.