Takové nepovedené rande popisuje mnoho mužů, kteří ve vyšším věku hledali přítelkyně. Zde jsou výstižná slova šestašedesátiletého Pavla: „Poté, co jsem žil po rozvodu několik let sám, jsem si zkusil přes seznamky hledat paní, se kterou bych občas někam mohl vyrazit. Šlo mi především o to nebýt sám, mít si s kým povídat. Bral jsem to tak, že pak se uvidí, že z toho třeba bude něco víc. Sešel jsem se během tří let s více než dvaceti ženami. Záměrně jsem volil dámy přibližně mého věku, nanejvýš o pár let mladší. Patnáct z nich už na první schůzce začalo předvádět své rodiny. V mobilech mi byly ukazovány děti, vnuci, jejich domy, bazény, psi, kočky. Ženy štěbetaly o tom, jak pomáhají hlídat vnoučata, jak jsou jejich synové a dcery úspěšní, úžasní, co vystudovali, kolik umějí jazyků, jakou mají práci. Upřímně řečeno, je mi to fuk. Zajímaly mě ty ženy. A okamžitě mě zajímat přestaly. Ony se neptaly na můj život, nepopisovaly život svůj. Ony žily životy svých rodin. Chápu to, ale nedovedu si představit, jaké místo bych v jejich životě zaujal já. Asi ne moc významné.“
Sobecký postoj? Muž, který nechápe, že matka zůstane matkou, i když je jejím dětem přes čtyřicet či více? Že být babičkou je pro mnohé ženy to největší životní naplnění? Jak se to vezme. Přílišná závislost na dospělých dětech je věc, která komplikuje vztahy v mnoha rodinách a má různé podoby. V jednom ostravském činžáku například mají jeho obyvatelé legraci z ženy, která neustále vypráví o tom, jak se daří jejímu synovi, i když všichni vědí, že dotyčný je rozvedený, byl vyhozen z práce a má vysoké dluhy. Jenže jeho máma neustále na počkání sousedkám vypráví o tom, jak má syn málo času, protože zastává skvěle placenou práci v nadnárodní korporaci a kvůli ní je pořád na cestách v zahraničí.
Rodiče si často do svých dětí projektují vlastní sny a přání. Když se děti dostanou do středního věku a rodiče do věku seniorského, je čas bilancování. Tím, že rodiče nastoupí do penze, případně se cítí osamělí, mění se mnohdy jejich vztah k dospělých dětem. Přemýšlejí nad nimi, porovnávají, kam to takzvaně dotáhli, snaží se jim pomáhat, snaží být s nimi v neustálém kontaktu. Někdo může říct: stávají se na nich závislými. Role se obrátily. Už nejsou závislé děti na rodičích, ale stárnoucí rodiče na dospělých dětech.
„Můj vztah s přítelem se rozpadl kvůli tomu, že měl pocit, že mám na něj málo času, kvůli mým vnoučatům,“ říká sedmdesátiletá Naďa z Prahy. „Snažila jsem se dceři co nejvíce pomáhat. Jela jela pomoci, kdykoli zavolala. I když jsem měla jiné plány, vždy pro mě byla dcera a vnuci na prvním místě. Klidně jsem kvůli tomu zrušila i pobyt na horách, na který se přítel moc těšil. Po dvou letech vztah ukončil s tím, že jsem prý na dceři a vnucích nezdravě závislá, že do nich vrážím všechny své peníze, že vlastně nic dalšího k životu nepotřebuji. Strašně mě tím zaskočil, vůbec mně něco takového do té doby nenapadlo. Zpětně si říkám, že měl v mnohém pravdu,“ vypráví.
„Vztahy ve vyšším věku jsou velmi často ovlivňovány tím, že oba partneři mají svou minulost, to znamená například své rodiny,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Ve vyšším věku zkrátka lidé s novým partnerem přijímají do svého života i svou rodinu. Bohužel, ne vždy dospělé děti vítají, že si babička či děda našli novou partnerku a vztahy mohou být komplikované,“ dodává.
Dochází k řadě zrádných situací. Žena o víkendu chce jet za svými vnoučaty, její přítel naopak plánoval společné aktivity: „Vždyť jsi přece věděl, že mám vnoučata, to je snad normální, že babička chce být s vnoučaty. Tak jeď za těmi svými, taky by ti neuškodilo, kdybys ses jim věnoval.“
Muž často vypráví o své rodině, jeho přítelkyni to už štve: „Fakt se mi už nechce poslouchat, jak je tvoje dcera úžasná, když oba víme, že je dvakrát rozvedená, pije víc, než je zdrávo a pořád z tebe tahá peníze. Moje děti po mě prachy rozhodně nechtějí.“
„Nechtějí, protože jim je cpeš sama. Jestli si myslíš, že jsi úžasná babička, protože vnukům kupuješ každý týden dalšího plyšáka a sama na sobě šetříš, tak se mýlíš.“
„Nemáš moje děti a vnoučata rád a snažíš se nás rozeštvat, protože na ně žárlíš.“
„No to určitě.“
Tak a je to. Takové debaty opravdu do svých životů vpustit nechceme, že ne? Každopádně jsou vztahy v rodinách vždy komplikované a v případě vztahů mezi seniory a dospělými dětmi to často platí dvojnásob.
