Na samotný úvod jednoduchá, ale zásadní otázka: je cvičení pro zdraví člověka důležité? Proč by vůbec lidé měli cvičit?
Odpověď je určitě ano. Většina cvičení, která člověku z dlouhodobé perspektivy přináší dobrý pocit ze sebe sama, kdy se člověk cítí ve svém těle dobře a zdráv, jsou pro člověka přínosná. Tělo jsme my. Skrze naše tělo můžeme cítit, vnímat naše okolí, rozpoznávat náš zdravotní stav, a to, co naše tělo potřebuje. Cvičení nám pomáhá v tom, abychom udržovali naše tělo funkční a připravené na neočekávané situace.
Pokud někdo cvičí ve vyšším věku – jaká rizika na něj čekají?
Myslím, že rizika se netýkají jen seniorů, jsou to rizika pro každého z nás a v jakémkoliv věku. Pohyb je přirozenou součástí života, od našeho narození až po naší smrt. A v jakémkoli období nám hrozí de facto stejná věc – naše svaly budou ochabovat, zkracovat se a naše mysl zleniví a bude pro ni vždy obtížné znovu začínat. Pokud se někdo rozhodne cvičit, a to platí pro člověka v jakémkoliv věku, doporučoval bych zaměřit se především na přirozený pohyb a vytvoření si rituálů.
Jaké důležité svalové partie bys doporučil seniorům především procvičovat?
Zde opravdu záleží na fyzické zdatnosti každého člověka. Obecně se v pokročilejším věku doporučuje pohyb s nižší fyzickou zátěží. Dobrým začátkem je rozhodně chůze. V dnešní době celkem opomíjený, a přitom tělu nejpřirozenější pohyb. S chůzí lze začít kdykoliv, vytvořit si návyk, postupně chůzi zrychlovat, a pokud se v ní člověk cítí dobře a zvládá ji bez problémů, může přejít na běhání. Důležité je najít si pro sebe v každém cvičení radost, dobrý pocit z toho, že pro sebe něco děláme a cítíme se lépe.
Jak často a v jaké intenzitě by cvičit?
Vždy je nejtěžší začít. Když budeme cvičit každý den, stane se cvičení součástí našeho života. Bude to trvalý stav našeho těla i mysli. Nemusíme pak přemýšlet, jestli ano nebo ne, prostě si zacvičíme. Důležité je, abychom na sebe v začátku nebyli přísní v nárocích, jak dlouho má cvičení trvat. A naopak bychom k sobě neměli být příliš laskaví v tom, jak často budeme cvičit. Je lepší cvičit 5 minut opravdu každé ráno, než 30 minut jednou týdně.
Můžeš doporučit nějaké cviky vhodné pro seniory?
Cviky se písemnou formou špatně doporučují, ale obecně bych doporučil vnímat své tělo a poslouchat, co potřebuje. Někdy stačí se na chvíli zastavit a vnímat každý kousek svého těla, které si po krátké chvíli řekne, jakým jeho částem bychom se měli věnovat, co potřebuje protáhnout, a co posílit.
Je nějaká výrazná změna v souvislosti s dosažením vyššího věku, co se týká skladby potravin a živin apod.?
Nároky na stravu se do jisté míry odvíjí od fyzické náročnosti. Myslím si, že většinou není nutné držet extrémní diety a dělat možná až nepřirozeně radikální změny v jídelníčku a začít se doslova trestat z důvodu, že člověk začal cvičit. Myslím, že je rozumné se držet pravidla 80:20. Tedy 80 % toho, co jíme, je kvalitní a zdravé jídlo, kam patří bio výrobky, zelenina, luštěniny, a podobně, a z 20 % si můžeme dopřát i jídla, která do zdravého stravování tak úplně nepatří. Osobně se přikláním k názoru, že je zdravé omezit maso. Inspirovat se například můžeme i našimi předky, kteří jedli maso 1x týdně a v jejich jídelníčku byly pravidelně suroviny, jako je pohanka, čočka, hrách, jáhly nebo třeba řepa a celer.
Co třeba jóga, kterou dělá stále více lidí, je vhodná také pro seniory?
Jóga je skvělé cvičení, které může nabídnout pestrou škálu cviků. Z jógy si lze vybrat jen určité cviky, které nám vyhovují, anebo nás jóga zaujme natolik, že se jí budeme věnovat do hloubky a mít ji jako životní filosofii. Jóga umí být velmi jemná, ale i velmi náročná. Určitě bych všem novým zájemcům doporučil hodiny pro začátečníky. V řadě studií bývá i jóga pro seniory.
Co bys doporučil lidem, kteří nikdy nesportovali, dostali se do seniorského věku a teď si tak říkají, že by třeba něco měli začít dělat, ale neví, jak začít?
Asi každý z nás zažil nějaký náročný začátek, který však nakonec překonal a mohli jsme na sebe být pak hrdý. Vzpomeňme si na takový okamžik, načerpejme z něj radost a motivaci a pak už na nic nečekejme a pusťme se do toho. Protáhnout se, jít se projít nebo proběhnout, zajít si na masáž, prostě udělat první krok, ze kterého budeme mít radost. Pokud to nepůjde zcela samo, dobrým řešením může být i hodina s koučem, se kterým můžeme najít vnitřní motivaci, nastavit optimální začátek i průběh cvičení a ten po nějakou dobu společně sledovat. Po relativně krátkém čase zjistíme, že už to zvládáme sami a jsme sami se sebou spokojení. A to je skvělý pocit, pro který má smysl začít.
David Grbavčic
Vystudoval FTVS na Karlově Univerzitě (titul Mgr.)
Kondiční trenér, instruktor lyžování
Lektor v oblasti vzdělávání dětí a dospělých
Spoluautor kurzu Tělo a Mysl (společnost TeamTest)
Profesionální kouč ICF