Toulám se žižkovskou ulicí,
v ruce prázdnou udici.
Chci si zvednout náladu,
tak kde najdu vhodnou návnadu?
Šťourám se v zemi, hledám žížaly,
nacházím však jen vyhozené křížaly.
Kroužkovci mají úsměv na líci
a pokřikují něco o zbytečné udici.
Prý jsem se spletl o pár kilometrů,
mám si obléci svůj rybářský svetr,
sednout do vlaku a uhánět k jihu,
tam prý ulovím možná i zlatou rybu.
Ve zdejší ulici mám oči nahoru zvednout,
hvězdy prohlížet, a než zblednou
mám zavřít oči a jen tak přemýšlet,
že zlatá ryba není na místě.
Nežije, ale já dýchám, tak proč bych neměl
usmívat se a svůj vysněný úděl
hodit za hlavu a vnímat svět okolo.
Stojí to za tu námahu.
