Existuje početná skupina pánů, kteří se dají nazvat věčnými proutníky. Mohou být směšní, obdivuhodní i odporní. Záleží na každé ženě, co si z toho vybere. A záleží na muži, jakým způsobem svůj obdiv k ženskému pohlaví dává najevo. Ale zpravidla platí, že pokud nějaký muž měl od mládí slabost pro ženy, projevuje se to i v době, kdy se už od pánů něco takového obecně nečeká. A tak někdy slyší větu: No, fuj, dědo!
„Mám klienta, který mi sahá na zadek. Je mu jednadevadesát, takže nevím, jestli být naštvaná nebo se smát,“ říká pětadvacetiletá Pavlína, která pracuje v jednom pražském domově pro seniory. „Ten pán je v podstatě milý, jen vede poněkud oplzlé řeči. Někdy s ním žertuju, někdy nemám náladu. Jednou vycítil, že přestřelil, a řekl mi, že jsem vlastně jediná radost v jeho životě. Že se už jen těší, až mě uvidí, protože mu připomínám, jak v mládí běhal za holkama. No zlobte se na něj. Nechodí, je vážně nemocný, příbuzní se na něj zřejmě vykašlali. Jen tu leží, má špatné oči, ani číst nemůže. A tak vede ty své řeči. Komentuje moje prsa, zadek, nohy,“ vypráví ošetřovatelka.
Rozhlasový režisér Karel Weinlich se ženil jedenáctkrát. Je mu osmdesát sedm let a když hovoří s jakoukoli ženou, utrousí například větu: „Vidím vás na svém gauči, milostivá.“ Říká to novinářkám, poštovním doručovatelkám, kolegyním. Je to zkrátka jeho hra, protože pan Weinlich je typický příklad toho, čemu se říká věčný proutník. Ke svým početným sňatkům říká: „Já vždy věřil, že je to to pravé, protože jsem se pokaždé zamiloval. Ženy totiž obdivuji, jsou nekonečným zdrojem inspirace a obdivu. Podobných blbců jako já je určitě více, já jsem jen známější díky mé práci, takže se mi věnuje větší pozornost.“ Zároveň tvrdí, že není žádný lamač ženských srdcí, že za jeho pokusy spíše byla neustálá touha vytvořit si zázemí, domov. Což se jaksi nedařilo.
V jedné ostravské rodině jsou nešťastní z chování jednaosmdesátiletého Vladimíra. Poté, co se naučil pracovat s počítačem, navazuje virtuální přátelství s velmi mladými ženami. Předstírá, že je mu čtyřicet, píše si s nimi erotické vzkazy. „Je to poněkud nechutné a ve vztahu k babičce neuctivé,“ říká jeho vnuk. A pokračuje. „Babičce to ale nevadí. Říká, že ji děda podváděl celý život, takže je ráda, že teď má od něj klid. Nechápu, proč s ním zůstala. Děda prý běžně balil sousedky ve výtahu. On tvrdí, že si nemůže pomoct, že každá žena je pro něj výzvou. Dokonce se mě ptal, kde by se dala sehnat viagra. Bál jsem se zeptat, k čemu se chystá. Každopádně mi přijde trapné, když děda ve svém věku klidně řekne cizím holkám v parku, že jim to sluší, že je radost na ně pohledět a pak se jich zeptá, jestli jsou jejich ňadra pravá nebo silikonová. Což dovrší tím, že řekne: Víte, slečny, já si ještě na silikon nikdy nesáhl, tak proto se ptám,“ vypráví vnuk. Sexuologové mají jasno. Někteří muži prostě mají od přírody dáno, že je ženy více zajímají a vzrušují a často je to provází celý život. Některému muži zkrátka ve čtyřiceti stačí sex dvakrát ze měsíc, některý ho ve stejném věku potřebuje každý den. V osmdesáti je to podobné, i když mnohdy už nedojde na samotný sex, ale jen na erotiku. Někdo se zkrátka podívá za pěknou ženou i na takzvané smrtelné posteli, jiný nevzhlédne od fotbalu, ani kdyby kolem prošla Sophie Lorenová.
Psycholog Petr Šmolka se tomuto tématu výstižně věnuje v příspěvku do knihy psychiatričky Tamary Tošnerové Jak si vychutnat seniorská léta. Své zkušenosti z praxe popisuje takto: „Poměrně rozmařile jsme se naučili zneužívat pojem druhá míza. Mnozí naši klienti však prožívají nejméně třetí, čtvrtou, x-tou, zpravidla však jednu z posledních míz. Naši mízníci jsou s to bezhlavě se zamilovat i do svých vrstevnic. Často je to spojeno s fází jakéhosi životního bilancování – co jsem stihnul, dokázal, co mě čeká, nač mi stačí síly? Ne vždy je podobná inventura radostná.“
V poslední době se čím dál více mluví o tom, že i lidé v seniorském věku mají sex, touží po lásce, po něžnostech, po blízkosti. Téma, které dříve bylo tabu, je nyní hojně diskutováno. A jak už je to i v jiných oblastech života, i tady se vyskytují extrémy. Někteří lidé zkrátka ve vyšším věku po žádných intimnostech netouží a jsou spokojeni. Jiní po nich naopak touží velmi silně a nedovedou si pomoci. Takže mohou být okolím vnímání jako poněkud otravní, zvláštní, zkrátka takoví věční staří proutníci.
V jednom domově pro seniory zaznamenali neobvyklé přání klienta. Pán, který již byl velmi starý a nemocný, poprosil personál, aby mu zařídil návštěvu prostitutky. Zkrátka, aby mu přivezli děvče, že si na ně našetřil. Skandál? Personál se radil, co udělat. Rozhodnutí znělo: proč ne, pán je svéprávný, má právo si pozvat, koho chce. A tak mu jen pomohli se zprostředkováním kontaktu a výběrem. Nervózní byl pán i slečna, která dorazila. Takového klienta v takovém prostředí nikdy neměla. Co se dělo za dveřmi samozřejmě nikdo neví, ale dáma odcházela celá rozesmátá a s pánem se pěkně, mile loučila. Pán prohlásil, že teď už klidně může zemřít.
Můžete nebo nemusíte tomu věřit, ale ten příběh se opravdu stal. A všichni jeho aktéři se nakonec shodli, že vlastně není vůbec nechutný a odsouzeníhodný, ale spíše dojemný.
