Přišel za mnou kolega a oznámil, že mu oční lékař sdělil diagnózu šedého zákalu levého oka a že bude muset na operaci. Projevila jsem účast slovy, ať se zadaří a brzy se uzdraví, aby mohl opět odvádět ty správné pracovní výkony. Prý, když se lékař strefí, tak to vyjde, když ne, zbyde mu ještě jedno oko.
Chvíli jsme s tímto černým humorem koketovali, probírali situace lidí, kteří jsou na tom zdravotně podstatně hůře, a virtuálně jsme se omlouvali za naše neomalené myšlenky. Přebíjeli jsme se výroky slavných, že humor je solí země, že je to nejlepší náplast na rány života, že šťastný je smrtelník, jemuž nechyběl humor a podobně. Usmívali jsme se našemu nepsanému pravidlu, že o nepřítomných jenom špatně a trumfovali se ve vyprávění, kdy jsme si sami ze sebe udělali legraci. Shodli jsme se, že kdybychom si občas nezažertovali na vlastní účet, něco by nám chybělo.
Připomněli jsme si video kolující na internetu: jakýsi člověk nastoupil do vozu metra s otevřenou knihou v ruce, postavil se bokem ke dveřím a nad textem se začal usmívat. Jeho úšklebky postupně přecházely do širokého úsměvu, pochechtávání až k řehotu. A rozesmál všechny okolo sebe. Video se musí vidět, aby člověk pochopil, usmál se a ocenil snahu rozveselit zachmuřené tváře. Tomuto člověku se to povedlo.
Přiznám se, že mi sedí mírná ironie a neurážející poznámky. S kolegou se častujeme často a přáli bychom i ostatním, aby měli smysl pro humor, nebo alespoň pochopení pro ty, kteří pro legraci nejdou daleko. Nedávno jsem si s kolegou porovnávala výsledky nějakého projektu, když najednou vykřikl: No, co jsem to tady udělal za chybu?! Jsem já to ale pitomec! Nahrál mi na smeč: Ukaž, ze strany to tak není vidět. A jeho odpověď? Z anfasu je to lepší?
"Humor by si člověk měl zachovat i v těch nejčernějších chvílích. Pokud bychom se ho zříkali, je to cesta do pekel." To jsem nevymyslela já, ani můj kolega. To je myšlenka britsko-kanadské spisovatelky Jo Beverley. Když jedu ráno do práce, přivítala bych někoho, kdo nás rozesměje. Tento malý zážitek by možná prosvětlil všední den alespoň někoho ze zamračených cestujících. Já tu odvahu nemám.