Když jsem přicházela před devátou jako obvykle na Staroměstské náměstí do redakce, zarazilo mě liduprázdno před Staroměstskou radnicí. V prvním okamžiku jsem poněkud znejistěla, co to znamená. Vždyť jindy už i v tuto, byť pro turisty časnou, hodinu postávají před historickou budovou radnice hloučky lidí s pohledem upřeným vzhůru. Čekají na orloj.
Pak mi ale došlo, že orloj nebude. V pondělí dopoledne se zastavil a až do léta ho nikdo neuvidí. Čeká ho náročná rekonstrukce. Podle dostupných informací bude, a to poprvé od konce druhé světové války, zcela demontován a pak odvezen do restaurátorských dílen. Hlavní změnou má být návrat jeho mechaniky do podoby z 60. let 19. století, kdy byl stroj poháněn kamennými závažími přes lana navíjená na dřevěné lanové bubny. Tím odpadne elektrický pohon těžkými kovovými řetězy, zavedený v roce 1948.
Ačkoliv je za normálního provozu prováděna údržba orloje jednou týdně a v posledních letech byl několikrát dílčím způsobem opravován, naposledy v roce 2011, považuje město nynější kompletní rekonstrukci orloje včetně soch na něm za nezbytnou.
Na své místo by se měl historický stroj vrátit nejpozději koncem léta, aby byl v provozu během oslav stého výročí Československa. Do té doby budou muset návštěvníci Prahy, především zahraniční turisté, tuto jedinečnou památku z patnáctého století oželet. Nevím, jak dalece se spokojí s plánovanou velkoplošnou obrazovkou, na níž by mohli sledovat projekci orloje v pohybu.
Ať tak či tak, i na příkladu orloje lze vidět, že se Praha "opřela" do vylepšování svého vzhledu i provozu dost razantně. Není nám to vždy zcela příjemné, viz třeba různé uzavírky v městské dopravě, ale je to většinou nutné. A tak chodím do práce prozatím zkušebně různými oklikami a odbíjení věžních hodin uslyším až zase v létě. Ale to na krásách historické Prahy pro mě vůbec nic nemění.