Na řece je starý splav, snad jediný té velikosti, hladina nad ním bývá klidná, pokud teda není voda svedena do elektrárny, která je vedle splavu. To je místo hladiny vysychající nevábné bahno. Majitel elektrárny, věkem tak mého syna, je poněkud nerudný pan podnikatel. Chodím těsně kolem plotu elektrárny a to se mu nelíbí. Jednou mě pěkně nadzvedl, když na mě vyjel, co tam dělám s tím foťákem, že asi tipuju. A že mu chodím po pozemku. Táhlo se to několik let, pokud byl na elektrárně, tak v zájmu svého zdraví jsem raději šla jinudy. Nedráždi hada bosou nohou :-(
Letos v létě mě párkrát z auta pozdravil kývnutím hlavy. Moc jsem mu nevěřila, ale vždy taky pozdravila. Už ve škole nám pan učitel Smažinka vždy říkal „pozdravit je slušnost, odpovědět povinnost“ a toho se držím jako svatého přikázání.
Dnes ráno jsme se šourali s Rexem kolem řeky, fotila jsem tu jednu jedinou volavku a skorce, co na řece byli, a v tom ouha, pan podnikatel ve svém fáru. A já stála sice na břehu, ale jen dva metry od jeho plotu.
Přivolala jsem volně pobíhající psa a hleděla jsem si svého.
„Dobrý den, co fotíte?“ Ozvalo se za mnou. Otáčím se a odpovídám (pan učitel Smažinka by mě pochválil). Dostane se mi informace, že tam létá i ledňáček, trochu toto téma rozvedeme a shodneme se na tom, že u splavu je vždy pěkně.
Popřejeme si vzájemně pěkné vánoce a šťastný nový rok.
Světe, div se, malý vánoční zázrak – předvánoční smíření? Nerudný, asi jsem se spletla.
Jdu domů a usmívám se jako trouba. Stačilo málo, pár nepříjemných slov a měla bych pokažený celý den.
No, není na tom světě prima?
Hezký den vám všem.
Fotky jsou právě z tohoto rána.
Z archivu - náš portál obsahuje přes 10 000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života čtenářů, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.