Veselá historka pro silvestrovské odpoledne
ilustrační foto: pixabay.com

Veselá historka pro silvestrovské odpoledne

29. 12. 2017

Ke svým padesátým narozeninám jsem si dopřála krásnou cestu na vysněný Island. A právě tady jsem pochopila, kdy nastává ten pravý čas na cestování. V těchto již pokročilých letech jsem byla nejmladší účastnicí onoho zájezdu. Tehdy jsem si uvědomila, že je potřeba být co nejdéle fit a něco si našetřit, abychom ta nejzásadnější putování podnikli právě v důchodu.

Island je krásná země. Někdy barevná jako duha, jindy tajemná jako peklo. A jak už jsem kdysi zmínila, nikde není zelená zelenější, okrová okrovější a černá černější.

Po nekonečně rozsáhlých pláních lemovaných v dáli nekonečnými sopečnými horami a protkanými nekonečně divokými řekami, jsme cestovali autobusem. Žádný luxus, ale funkci plnil. Řidičem byl mladý student, který provozoval svoji vysněnou brigádu stylem - dokud to jede, žijeme. Hurá.

Hurá trvalo ale jen do chvíle, než si autobus o jakýsi sopečný tuf prorazil pneumatiku. V tichu měsíční krajiny, kde nebylo široko daleko žádné stavení, žádná civilizace a žádné spojení se světem, bezradně řidič jenom rozhodil rukama. Z jeho gesta bylo naprosto patrné, že takový závažný defekt nezvládne. Že tam vlastně je jen od toho, aby držel volant, přidával a ubíral plyn a vydělal si nějakou tu kačku na studia. V tu chvíli v tom děsivém tichu stálo mlčky třicet seniorů se zoufalým výrazem v očích. Řidič uhrančivě rentgenoval účastníky zájezdu, kdo by se chopil opravy. A tehdy nastala chvíle pro nás "mladé". Můj muž, zkušený kombajnér, traktorista i učitel autoškoly, věděl, kam sáhnout. Za nesmělé asistence zrudlého mladíka bravurně vyměnil zarezlé kolo, čímž si vysloužil obdiv vyděšené skupiny a standing ovation. Stali jsme se tak populárními účastníky zájezdu a bohužel i středem zájmu. Všichni se na nás usmívali, družili se, takže soukromí vzalo za své.

V té době moje biologické hodiny ještě fungovaly v mladickém režimu, jenom jejich načasování nebylo ideální. Možnost koupat se v termálních pramenech mi byla odepřena, a tak jedna ze zvídavých nových "kamarádek" monitorovala, proč jsem zůstala doma a nekoupu se. Manžel jí vše po pravdě objasnil. Použil k tomu zdánlivě srozumitelný pubertální výraz "přijela teta z Červeného Kostelce" (místo reklamního sloganu - ona má své dny). Již po druhé se paní v jednom týdnu k smrti vyděsila a s neskrývaným údivem ze sebe vyrazila větu: "Sem? Na Island? A jak vás tady našla?".

No, našla.

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%