Návrat k tradicím aneb „staré časy“ nám mají pořád co říci
Ilustrační foto: ingimage.com

Návrat k tradicím aneb „staré časy“ nám mají pořád co říci

3. 12. 2017

Zkomercionalizované Vánoce na nás útočí na každém kroku. Vypadá to, že není úniku. Připomeňme si doby, kdy ještě všechno mělo svůj řád. Kdy se lidé uměli bavit pospolu a kdy děti ještě věřily na nadpřirozené bytosti. Mnozí z nás se tam díky Vánocům opět rádi vrací.

Advent
Advent (latinsky adventus) znamená příchod. Je to doba zákazu bujarého veselí, tance, zpěvu a přísného půstu (maso se smělo jíst jen rybí), jenž končil s východem první hvězdy na Štědrý den. Zvyk zapalovat postupně čtyři svíčky (každou neděli jednu) na adventním věnci je dnes poměrně hojně rozšířen. Světlo svíček symbolizuje příchod Krista. Byť se jednalo o církevní záležitost, bývalo toto období  spojeno s obchůzkami lidových masek, které souvisejí s pohanskými zvyky a se zakořeněnou představou našich předků, že za dlouhých zimních nocí se přírodní síly dostávají do divokého zápasu s démony. Slunce je poraženo. Objevují se různé tajemné postavy, nesoucí v sobě skrytou symboliku.

Barborky
Barborky chodívaly v předvečer svátku sv. Barbory (4. 12.) po venkovských domech. Ženy a dívky byly oděny do bílých prostěradel nebo šatů (panenská čistota), okolo pasu modrou nebo červenou širokou pentli s dlouhými převislými konci na levém boku. Výjimečně byly převlečeny do černého - za jeptišky. Vlasy měly rozpuštěné na záda (někdy přes obličej, aby nebyly k poznání, k tomuto účelu sloužil i závoj nebo rouška), na hlavě květinový věneček nebo korunku, v pravé ruce metlu a v levé uzlík nebo košík s dárky (ovocem, sladkostmi). Při vstupu do světnice říkávaly: “My jsme k vám přišly z Dražíčské kaple zkoumat dětičky, zdali jsou hodné. Přijde k vám taky z veliké dálky svatý Mikuláš s hojnými dárky. Řekli však již andělové, kde jsou dítky hodné, nadělí jim Mikuláši dárky velmi skvostné. Teď se zase ubíráme o stavení dále, budete-li dítky hodné, za rok se shledáme.” Pod pojmem „barborky“ si ale spíše představujeme třešňové větvičky, které se v tento den řežou. Jednak zdobily světnice, jednak se prostřednictvím nich věštilo (viz níže). Výběru větviček se meze nekladou. Spolehlivě rozkvétá „zlatý déšť“, můžete zkusit i kaštan.

Mikuláš
V předvečer svátku tohoto světce chodí Mikuláš (6. 12.) v doprovodu čerta a anděla, navštěvuje děti a rozdává jim dárky. Nejdříve se ovšem zeptá, zdali byly hodné a pokud ne, musí slíbit, že se v příštím roce polepší. Mikulášská tradice vychází z legendy o svatém Mikuláši - biskupovi, který žil ve 4. století v Malé Asii a proslul svým zbožným životem a dobročinností. Mikulášská nadílka se dodržuje ve všech slovanských zemích. Zvyk velmi zlidověl a k postavě Mikuláše se přidal ještě čert a anděl jako představitelé protikladu dobra a zla.

Lucie
Sv. Lucie (13. 12.) je uctívána jako patronka švadlen a kočích, český lid ji v minulosti považoval za ochránkyni proti čarodějnicím. Proto hospodyně dělaly od Lucie do Božího hodu různé rituály, které měly stavení a jeho obyvatele ochránit (např. každý den dávaly dobytku kousek zaříkaného těsta, kreslily nad vraty do chléva křížky svěcenou vodou). Lidová Lucie je zmiňována především v souvislosti s předením lnu. V den jejího svátku platil přísný zákaz předení. „Obchůzkové“ Lucie (Lucky, Lucy, Loucky, Luciny) kontrolovaly domácnosti, zda snad nějaká žena nepřede. Mívaly bílé pláště a obličej zakrytý maskou ze dřeva a papíru, která se podobala čapímu zobáku, kterým klapaly. Zabouchaly na dveře, vešly do světnice a pronášely: “Jdu, jdu, noci upiju”. V Čechách Lucie nosívala veliký nůž a strašila děti, že jim rozpáře břicho, pokud se o adventu nepostí. V den jejího svátku býval v době platnosti staršího juliánského kalendáře zimní slunovrat. Z této doby pochází známé pořekadlo „Lucie - noci upije, ale dne nepřidá“. Podle výpočtů vzniklo ve 14. až 15. století. Po reformě kalendáře se zimní slunovrat o několik dní posunul, ale pranostika si v ústním podání svou oblíbenost udržela.

Ambrož lákal děti na poházené pamlsky, a pak je honil s metlou okolo kostela.

Ometačka nemluvila, jen březovou metlou třikrát ometla plotnu a za malou výslužku jí požehnala.

Perchta (Perechta, Peruchta) byla obdobou Lucky. Oblečena byla v obrácený kožich, na hlavě měla králičí kůži, v jedné ruce dřevěný nůž a ve druhé škopek s hrachovinou. Strašila děti, že jim za nestřídmost provrtá břicho a vycpe ho hrachovinou. Jinde měly Perchty červenou papírovou masku s pohyblivým jazykem. Obdobou Perchty byla Brůna, nesoucí podobu koně.

Vánoční stromeček
Na Štědrý den (24. 12.) se zdobí vánoční stromeček. Jeho historie u nás není příliš dlouhá. Traduje se, že první vánoční stromek v Praze postavil na Vánoce roku 1812 v Libeňském zámečku pro své štědrovečerní hosty ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich. Velmi brzy pak vánoční stromek začala strojit česká šlechta a v měšťanských rodinách zcela zdomácněl ve 40. letech 19. století. Dříve se vánoční strom zdobil cukrovím, ořechy, jablíčky, lidovými výtvory ze dřeva, slámy, perníku či pečiva. U rozsvíceného stromečku se dodnes zpívají koledy. Mezi nejznámější a nejoblíbenější stále patří „Narodil se Kristus Pán“ (ve zpěvnících doloženo z 15. století). O půlnoci se obvykle chodí do kostela na půlnoční Rybovu „Českou mši vánoční“.  

Staročeské zvyky
Štědrý den býval kdysi postním dnem, doprovázeným řadou lidových zvyků, od rozmanitých pověr až po poetické obyčeje. Rodiče slibovali dětem, že uvidí večer zlaté prasátko, pokud dodrží celodenní půst. Lidé také věřili, že počet sedících u štědrovečerního stolu nesmí být lichý, proto předem zvali hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Večeře byla vždy bohatá a měla obvykle několik chodů. Typickým pokrmem byl černý kuba (kroupy s houbami), hrachová nebo čočková polévka, ovoce, ořechy, jablka, pečené placky. Někdy se jedla také ryba, ale nebyla příliš oblíbená, protože platila za postní jídlo. Kapr se stal pokrmem vánočních tabulí teprve v 19. století.  

Lidové pověry
Podle lidové víry býval Štědrý den nejvhodnějším dnem pro provádění různých lidových zvyků. Ty by se daly rozdělit do tří skupin: zákazy, věštění budoucnosti a pověry k zajištění plodnosti a hojnosti.  

Zákazy
Nejčastěji se zákazy vázaly k svátku sv. Lucie, ke Štědrému dni, ke dni Mláďátek a Tří králů. Některé z nich prokazují zjevnou souvislost s uctíváním duší zemřelých. Zákaz zametat během Štědrého večera vycházel z přesvědčení, že zametáním by mohly být zraněny duše zemřelých předků, které by se později mohly mstít. Stejný důvod měl i zákaz zvedání spadlých předmětů, bílení stěn, mletí obilí, tlučení plodin, vylévání vody na dvůr, prudké vstávání od stolu (přetrvalo do dnešních dnů) a vynášení popela. Na Mláďátka (28. 12.) se nesmělo prát, protože by byly pradleny celý rok ucourané, taktéž i dobytek a ještě by i kulhal. Štědrý den byl vůbec velmi svázán nejrůznějšími zákazy - nesmělo se nic kupovat, prodávat, půjčovat, kýchat nebo sedět naproti dveřím.  

Věštění osudu
Věštění osudu vždy lidi přitahovalo. Zdánlivě mrtvá větvička v teple a vodě obrazila a nasadila květy. Větvičce se říká "barborka", protože by měla být uříznuta v den svátku sv. Barbory. Většinou pochází z ovocného stromu. Někdy jich děvčata uřízla víc a pojmenovala je jmény chlapců a ta, která vykvetla nejdříve, měla symbolizovat budoucího ženicha. Šance na vdávání v sobě nesly i jiné pověry - třesení keřem či plotem mělo odhalit, ze kterého směru bude ženich pocházet. Říkalo se při tom: "Třesu, třesu tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde je můj milý dnes, ať mně tam zaštěkne pes." Jiné věštby se týkaly jednotlivých členů rodiny. Ze skořápkových lodiček se svíčkami, které se pokládaly na vodu, se věštilo, jak se majiteli loďky povede příští rok - podle chování lodičky na vodě, podle zhasnutí svíčky a cesty k druhému břehu. Lití olova - do vody se lilo rozžhavené olovo a ze vzniklého ztuhlého tvaru se věštily události pro další rok nebo povolání budoucího muže. Dodnes lidé po večeři rozkrajují jablka a podle tvaru jaderníku odhadují osud. Pokud má podobu kříže, má přijít nemoc či dokonce smrt, hvězda přináší štěstí, majetek.  

Zajištění plodnosti a hojnosti
Ze štědrovečerní večeře se do země a pod stromy zakopávaly jako obětiny zbytky jídla. Nezapomínalo se ani na domácí zvířata. Krávy dostávaly pečivo z mouky, petržele, šípkových plodů a zbytků z máselnice, aby dobře dojily. Na včelí úl hospodář zaklepal, aby se včely dožily jara. Ani drůbež nepřišla zkrátka. Slepice si tak pochutnaly na směsi pšenice, hrachu a ječmene, aby dobře nesly. Kohoutovi a houserovi se dával česnek, pro odvahu a sílu. Ráno se lidé chodili umýt k potoku či ke studni, aby byli celý rok zdraví. Také vykuřování kadidlem v kostele a následné pálení františků doma patří mezi očistné rituály.  

Ať už si zvolíte cokoliv, opravdu si vánoční čas užijte! Bez stresu, v klidu a pohodě – v hodnotách, které si nastavuje každý sám.

tradice Vánoce
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.