Na trhu je opět velký výběr vánočních pohlednic, od těch obyčejných v trafikách, až po téměř umělecká díla ve stylových obchodech. Už nejde o zálibu babiček, která časem vymizí, jak si možná někdo myslel. Takže není od věci zjistit, jak vlastně tradice posílat si pěkně vyvedená vánoční přání vznikla.
Najít počátky tohoto zvyku není vůbec jednoduché, historici mají několik vysvětlení. Za jejich vynálezce je považován skotský obchodník Henry Cole, který měl kontakty v řadě zemí světa, věděl, že je slušné přát lidem příjemné Vánoce, ale nechtělo se mu psát spoustu dopisů. Takže navštívil malíře Johna Horsleye, ten namaloval obrázek, nechali jej vytisknout a rozmnožit a byl tady nový hit. V roce 1843 prý byla mezi anglickou šlechtou a vyšší společenskou vrstvou největší móda sehnat takový obrázek a někomu ho poslat. A protože pan Cole byl dobrý obchodník, pochopil, že když tyto vánoční obrázky bude prodávat, může být z toho dobrý byznys. Od tohoto nápadu už samozřejmě nebylo daleko k tomu, že vánoční pohlednice začal malovat, tisknout a prodávat kde kdo.
Další verze připisují prvenství v tištění pohlednic jistému knihtiskaři Raphaeli Tuckovi, který ve stejnou dobu rozesílal lidem k Vánocům kartičky s motivem měst a vesnic a za pár let se stal majitelem velkého vydavatelství specializujícího se právě na výrobu vánočních pohlednic. Jisté však je, že tradice rozesílání vánočních pohlednic je spjata s dobou viktoriánské Anglie. „První anglické veřejně prodávané vánoční pohlednice pak zdobil obrázek královské rodiny u štědrovečerního stolu,“ vysvětluje historička Valburga Vavřinová, autorka knihy Malá encyklopedie Vánoc, specialistka na vše, co se Vánoc týká. „Královna Viktorie se na nich usmívala na manžela, který jí podával toust. Na rubové straně pohlednice byla vytištěna věta: Darujte šatstvo chudým a podávejte stravu hladovějícím,“ doplňuje.
Zvyk se brzy rozšířil do Ruska. Tam byly zdokumentovány staré pohlednic s motivy vánočních trhů. Motiv se líbil, šířil do Evropy a brzy se začaly obrázky s vánočními motivy vyrábět a rozesílat i ve Francii a dalších zemích. „V polovině devatenáctého století se vánoční pohlednice staly malými uměleckými dílky a vyhledávaným předmětem sběratelského zájmu. Objev fotografické reprodukční techniky výrobu pohlednic zjednodušil, ale také ochudil o kouzlo a vynalézavost rukodělné práce,“ vysvětluje historička. V Česku se ještě v roce 1900 prodávaly vánoční pohlednice převážně s německými texty, až v roce 1918 převážily ty české. „Některé pohlednice byly pocukrované skutečným cukrem, na některých měli Jezulátko, andělé a Tři králové přilepené opravdové vlásky,“ uvádí Valburga Vavřinová.
Vánoční pohlednice jsou dodnes žádaným sběratelským artiklem a mnozí lidé mají ve svých sbírkách skutečné skvosty, za které se mezi sběrateli platí vysoké částky. Jedním z nejznámějších českých sběratelů je Josef Moša. Ten na má například pohlednici z roku 1902, na které je zobrazen vánoční stromek a pod ním mezi dárky tenisové míčky a tenisová raketa. Má také pohlednici, kterou namaloval Alfons Mucha. Mezi nejkurióznější v jeho sbírce patří pohlednice, na které je sice přání k Vánocům, ale zároveň je na ní válečná tématika. Přesněji, větvička se zvonečky a vedle nich stíhačka, která má na křídle nápis Mír. Ano, i na pohlednicích je totiž vidět, v jaké politické situace ty či ony Vánoce probíhaly.
Každopádně jde o zvyk, který měl nedávno namále. Výroba vánočních pohlednic byla značně utlumena, zdálo se, že už si je budou posílat jen lidé vyššího věku, kteří na tuto tradici byli zvyklí. Ale je to jinak. V přetechnizované době virtuálních kontaktů se lidé k vybírání a posílání krásných obrázků zase vracejí.