Peníze, šperky, cenné papíry, domy. Takové dary čas od času překvapí nějakou neziskovou organizaci. Stává se, že ji notář informuje o tom, že si někdo, koho nikdo z ní vůbec neznal, přál, aby majetek připadl právě této organizaci. Koalice Za snadné dárcovství dělala průzkum mezi českými neziskovkami. Osmdesát tři z nich vyplnilo dotazník, z něhož vyplynulo, že pětina z nich se během jedenácti let setkala s takovým překvapením: obdarováním ze závěti. Vyšlo tak najevo, že loni dostaly neziskovky dvaadvacet závětí v celkové výšce dvacet tři miliony korun. Rekordní byl v tomto směru rok 2014, tehdy Češi v závětích odkázali na charitu a různé další neziskové projekty přes sedmdesát dva miliony korun . Za deset let tak získaly neziskové organizace ze závětí od zemřelých lidí sto třináct milionů korun. Ovšem ve srovnání s tím, kolik získává ročně stát z majetku lidí, kteří zemřou bez závěti a nemají dědice, je to zanedbatelná sumička. Stát si tímto způsobem přišel za poslední čtyři roky ze závětí na více než miliardu korun.
Vím, co bude, až nebudu
Téma závěť je čím dál více diskutováno. Roli v tom hraje fakt, že přibývá starých osaměle žijících lidí. Mnozí nemají příbuzné nebo s nimi nejsou v dobrých vztazích a tak se celkem logicky rozhodnou svůj majetek věnovat na dobročinné účely, než aby ho svěřili synovci, kterého viděli naposledy před třiceti lety a kterému je úplně fuk, že stará teta už dvacet let nemůže chodit a je odkázána na pomoc cizích lidí. Mnohdy se k darování majetku po smrti na dobročinnost rozhodnou i lidé, kteří sami v životě prožili nemoc, něco zlého, někdo jim pomohl. A teď to chtějí oplatit. Na jednu takovou dámu upozornil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Jde o tlumočnici a překladatelku Soňu Nigrinovou, která se rozhodla předem napsat závěť, ve které odkazuje svůj majetek na dobročinnost. Nemá děti, její zdravotní stav se zhoršuje a tak vysvětluje: „Už dříve jsem honoráře ze svých překladů posílala na Konto Bariéry, Zdravotnímu klaunovi či jinam, kam bylo potřeba. Když mne lékaři upozornili na můj zhoršující se zdravotní stav, rozhodla jsem se sepsat závěť. Nesmírně se mi tím ulevilo.“
Podobně postupovala například Ladislava Šilhánková, která celý život trpěla následky dětské mozkové obrny. V závěti zřídila fond, jehož prostředky nyní slouží k rehabilitaci a vzdělávání dětí, které jsou postiženy podobně , jako bývala ona.
Problémy s dědictvím jsou časté
Jenže takový dar mnohé neziskovky pořádně zaskočí. Obávají se o tomto tématu mluvit, bojí se, aby je někdo nenařknul, že zneužily důvěry starých nemocných lidí. No ano, jen si představme, jaký šok může v rodině vyvolat zjištění, že prateta odkázala svou vilu útulku pro psy nebo když vyjde najevo, že dědeček měl uspořených půl milionu a daroval je místnímu domovu pro seniory, zatímco jeho vnuk má dluhy. Vnuk asi jen těžko uzná fakt, že za dědou do domova pro seniory nikdy nepřišel, že na něj prostě kašlal.
„Neziskové organizace určitě nemusí mít z komunikace dobročinných závětí strach. Naše průzkumy ukazují, že problémy s dědictvím zažily ve svém okolí téměř tři čtvrtiny lidí a dar na dobročinnost ve formě závěti je přijímán asi třiceti procenty obyvatel a je považován za racionální prevenci takových sporů,“ říká Tomáš Vyhnánek, mluvčí kampaně Závěť pomáhá.
Z průzkumu vyplynulo, že tento způsob vypořádání se s majetkem v případě úmrtí nejčastěji volí ženy či starší věřící lidé bez příbuzných případně bez fungujících příbuzenských vztahů. Mezi dárci se také objevují bohatí krajané v zahraničí. Většina organizací uvádí, že o záměru dárců sepsat závěť v jejich prospěch předem nevěděla a tyto dárce za života neznala.
Zkrátka, jde o téma, o kterém je dobré vědět. Někdo může s touto formou vypořádání se nesouhlasit, jiný jí může být nadšen. Stále však platí, že samotné sepsání závěti je pro mnohé Čechy tabu. Smrt je téma, o které rádi nemluvíme a spojovat smrt s penězi a majetkem se nám zdá být jaksi nevhodné. Mnohdy je to však na škodu. V rodinách pak vzniknou neshody, hádky a mnohdy vše dopadne tak, jak by si zesnulý za života nepřál. Častým argumentem příbuzných v případech, kdy se ukáže, že někdo uvažuje svěřit majetek neziskovým organizacím je: Babi, nešil, kdo ví, co s tím udělají, beztak je to banda podvodníků, která to někde rozfofruje. Takže pro ty nedůvěřivé je dobré vědět, že slušná neziskovka se pozná například podle toho, že je sdružená v koalici Za snadné dárcovství, které se tématu závětí věnuje a má k tomu dokonce vyčleněny lidi, kteří dokáží poradit, jak postupovat, aby dar ze závěti měl skutečně smysl. A v dnešní internetové době není problém si neziskovku pořádně prověřit, dlouhodobě ji sledovat, poptat se na její činnost na úřadech, sledovat její veřejně přístupné výroční zprávy.
Vypadá to, že v budoucnu uslyšíme o případech jako je paní Soňa Nigrinová a další, kteří sepsali už za svého života závět, ve které majetek darují na dobré účely, více a více. Osamělých starých lidí, kteří nemají příbuzné nebo s nimi nemají dobré vztahy totiž přibývá. A pro mnohé je pocit, že odejdou z tohoto světa a zároveň udělají něco, co má smysl, důležitým krokem při jejich boji s nemocí, samotou či jiným trápením.
