Parta abiturientů železniční průmyslovky Valticích se zmenšila o třetinu. Dnešní pětasedmdesátníci se scházejí každým rokem. Je to skoro zázrak, neboť jde o třídu samých kluků. Většinou se o setkávání abiturientů starají děvčata. Duší všech akcí je Vašek Bouchal z Hodonína. Vytvořil jakýsi samozvaný přípravný výbor. Ti hoši jsou z okolí Brna a setkávají se vícekrát do roka. Dvanáct let už je Vašek ale na bateriovém invalidním vozíku následkem mozkové mrtvice. Zatímco jiný by seděl doma a pohyboval se jen v okolí, Vašek rád cestuje. No, a protože každou cestu vlakem je nutno dopředu naplánovat kvůli zvedacímu zařízení, je dobrodružstvím už samostatné vyřizování.
Při každoročním setkání přinese občas někdo radostnou zprávu. "Mám po operaci, jsem novým majitelem berlí, obdržel jsem silnější brýle, onehdy jsem zabloudil ve Vyškově , kde už padesát let bydlím!“ Před dvěma lety se k nositelům zlých zpráv přidal i smíšek třídy Zdeněk Matoušek, zvaný Guma.,, Pánové hlásím, že mám Parkinsona!“ Dva roky pak na srazech chyběl. Poslední dobou se prý může pohybovat jenom pomocí manželky.
Vašek Bouchal, Zdeněk Matoušek a Fanouš Rendl tvořili už ve škole nerozlučnou trojici. Fanouš a Zdeněk jsou znalci Švejka a telefonují si obvyklým způsobem. Zazvoní Fanoušova pevná linka o ozve se: "Jak se máš, pacholku Jungwirt?“A Fanouš odpovídá: "Odpusť mi Jungwirte!“ A ohlášení končí rozkazem: "Oběs se na semaforu!“
Najednou Zdeněk projevil zvláštní přání. "Kluci, přijeďte, rád vás uvidím a pokecáme!“
Kamarádčoft je krásná věc, ale jak je spojen s mimořádností, najde se spousta výmluv. A Zdeněk naléhá.. Fanouš se trapně vymlouvá: "Počkám, až skončí výluky, není mi dobře v autobuse, mám spoustu práce!“ A slyší Zdeňkův výrok: "Starou belu!“
Jednoho podzimního dne se ozve Vašek. "Jedeme za Gumou! Očekávám tě v Brně na šestém peroně ve čtvrtek ve dvanáct deset!“ Konec výmluvám. "Já se trapně vymlouvám a jsem zdráv a Vašek pojede klidně na invalidním vozíku. Nedá se nic dělat, musíš!“ To blesklo hlavou zahanbenému kamarádovi.
Na peroně už čeká kamarád na invalidním vozíku u zvedacího zařízení. Za chvíli už oba sedí ve zvláštním kupé pro vozíčkáře. Rychlík pádí Vysočinou. Ve stanici Okříšky probíhá vykládka. Na oba kamarády čeká usměvavá paní. Tak to je ta "Moje žena Božena“, jak říkával Guma. Ulicí se pak pohybuje zajímavý průvod. Vozíček a za ním muž a žena. Zádrhel nastává až u vchodu. Těžký vozík není schopen zdolat schod ke vchodovým dveřím. Jezdec musí dolů. Jde to velmi ztěžka. Vašek se vyloženě krok za krokem posouvá s úsilím horolezce. Vozík je nutno ponechat venku. Ještě že jej lze uzamknout. Výstup po schodišti do prvého patra bez výtahu je dobrodružství samo o sobě. Fanoušovi tato situace připomíná událost starou dvanáct let. To byl Vašek po mozkové mrtvici v Jevíčku a právě Guma a Fanouš jej navštívili. Oba čekali tehdy s napětím, jak se kamarád změnil. Teď se objevil se Guma. Vyzáblý s horečnatýma očima. Setkání bylo dojemné. Za chvíli se na stole objevila svíčková . V obýváku pak káva a zákusky. No a láhve Prazdroje. Fanouš, počínající diabetik si samovolně zvýšil hladinu cukru v krvi.
V obýváku v pohodlných klubovkách se rozvalují kamarádi. Guma sedí za stolem a občas zavírá oči. A hoši vzpomínají na krásná léta mládí a malin nezralých. Paní Božena se občas zapojí do diskuse, ale pozoruje manžela. Neustále připomíná: "Vzal sis ty prášky? Já odcházím a další si vem o půl čtvrté. Natáhla jsem ti budíka!“
Fanouš sedí, zírá na akvárium a prohlíží fotografie na stěnách. Paní je jistě manuálně zručná . Všude jsou předměty vyrobené šikovnou rukou. O půl páté návštěva skončila. A opět po schodech dolů a na nádraží. Výpravčí je obeznámen. Vykládka v Brně. Končí výjezdní zasedání části samozvaného výboru. A najednou to Fanoušovi došlo. Dobrodruh a kamarád Vašek jej zahanbil. Nevymlouval se a dostavil se i na invalidním vozíku! Fanouš dostal lekci.
O ty dva kamarády se ale doma starají pečlivé ženy. Kdo by se postaral o něj, když je dvacet let sám. Musí být relativně zdráv a soběstačný. Dětem nechce být na obtíž. Napadlo jej, že je bezperspektivní ve všech parametrech.
Nesmí na to myslet. Při jeho věku nezbývá osamělému muži nic jiného, nežli být do smrti zdráv, nebo v hodně pozdním věku odejít do sousední stanice v noci po kolejnicovém pásu a jedoucímu vlaku neuhnout!