Otázka dne – 3. 11. – mne přiměla vrátit se k tématu, které jsem měla rozepsáno již od srpna, a dokončit ho. Nechybělo mnoho.
Asi jako každému, i mně se zdají sny, které se v různých podobách opakují. Ty nejčastější jsou bloudivé. Jsem v neznámém městě, vyjdu například z hotelu, procházím se městem a pak marně hledám cestu zpátky. Nebo hledám tramvaj či vlak. Dojdu na známé místo, kde by měla jet, a vidím, jak mi odjíždí o kus dál. Také bloudím v hotelu samém. Vyjdu z pokoje a už se do něj nedokážu vrátit. Chodím po schodech, jezdím výtahem, ocitnu se na ochoze, odkud pokoj vidím, a když k němu dojdu, zjistím, že není můj. Takové sny vnímám jako velmi nepříjemné.
Druhou nejčastější skupinou jsou sny varovné. Dříve jsem říkala, že mi přinášejí smůlu, později jsem si jejich vnímání otočila, aby vyznělo pozitivně. Všechny se týkají vesničky u Příbrami, kde jsem trávila prázdniny do svých 17 let. Vidím lidi, s nimiž jsem se tehdy stýkala, mluvím s nimi, jsem v domě nebo na zahradě, chodím po vesnici. Po takovém snu, odhaduji minimálně v 80 procentech případů, se mi do tří dnů přihodila nějaká nepříjemnost. Tyto sny se mi zdávaly často, takže nebylo těžké souvislost mezi nimi a následující skutečností vypozorovat. Došlo to tak daleko, že už ve snu jsem sen samotný odmítala nebo si ráno říkala „No nazdar, co zase bude?“. Za nejzajímavější na tom považuji, že se mi tam nikdy nepřihodilo nic špatného, naopak doba strávená na Příbramsku patří k nejhezčím v mém životě. Napadlo mne jediné „vysvětlení“. Paní, do jejíhož domu jsem s prarodiči nebo maminkou jezdila, byla moc hodná a měla mě ráda. Bohužel zemřela asi v 52 letech. Tak si říkám, že to varování možná přichází od ní. Jsem dost racionální, ale tato zkušenost mi nedá nevěřit, že jsou věci mezi nebem a zemí, o nichž nevíme. V posledních několika letech se mi zdají tyto sny méně často. Když jsem nedávno svoji prázdninovou vesničku navštívila, považovala jsem to mj. za jakési „vyrovnání se se svými sny o ní“.