Dlouhý čas jsem pracovala v zaměstnání na počítači, a tak jsem byla ráda, že ho nemusím mít doma. Dělala jsem na programech, kde jsem přesně věděla, kam co napsat, kam zanést správné výpočty a vše spočítat. Živila jsem se jako normovačka a vypočítavala jsem ceny, za které se výrobky prodávaly. Měla jsem vždy tolik práce, že jsem neměla čas se věnovat jiným programům. Samozřejmě, že jsem se musela seznamovat stále s novými programy, ale to jsem vždy řádně nastudovala a začala bez potíží používat. Když pracujete 8 hodin u počítače, tak doma ho nechcete ani vidět.
Nyní jsem v důchodu a zjišťuji, že toho o používání počítače stále ještě moc nevím a neumím. Můj manžel mi vždy, když potřebuji, pomůže, ale znáte to. Nechci stále otravovat, a tak se snažím na vše přijít sama. Všichni si myslí, že když jsem pracovala na počítači, tak ho musím perfektně ovládat, ale opak je pravdou. Stále s ním bojuji a získávám nové zkušenosti a žasnu, co se dá na počítači vše najít . Zjišťuji, že si už tak dobře nepamatuji, neboť můj manžel mi stále tvrdí, že už mi to několikrát řekl. Poznávám, že jsem pomalejší, a nějak se s tím stále nemohu smířit. Dost už jsem se naučila s počítačem zacházet ve svůj prospěch, ale stále se mám co učit a věřím, že to ještě zvládnu.
Proto fandím všem důchodcům, nenechme se odradit stářím a hurá do toho, s nadšením a rozvahou používat počítat . Nyní je mým přítelem a občas rádcem a poučením. Také se mohu přes počítač kamarádit s příjemnými a vzdělanými lidmi a jsem ráda, že počítač mi umožnil být s i60.