Jako každý rok, vlastně i několikrát do roka, se chystáme na Hukvaldy. Čeká nás výlet, na který se vždycky nesmírně těším.
Hukvaldy jsou poslední obec čistě lašská na rozhraní valašsko-lašském, jíž vévodí jeden z nejmohutnějších hradů na Moravě, který byl založen v první polovině 13. století, tedy za panování krále Přemysla Otakara I. (1197 - 1230).
A taky se tady narodil Leoš Janáček.
Na Hukvaldy vedou dvě cesty, my jdeme nejdřív po asfaltce, potkaváme sochu lišky Bystroušky, která zdobí bludný kámen od roku 1959. Je tu na památku prvního provedení stejnojmenné opery Leoše Janáčka. Loni byla ukradená, ale její bronzová replika už je zase zpět na místě. Máme radost. Kdybychom pokračovali rovně, dojdeme do hradní obory a můžeme zahlédnout stáda daňků, muflonů, a pokud budeme mít štěstí, tak i bažanty královské. Je tam také ohrada s divokými prasaty.
My ale zatáčíme prudce doleva, je tu asi 100 m dlouhý úsek s nejstrmějším stoupáním, kde se nachází skupina sedmi unikátních chráněných buků, jejich zvláštností jsou kořeny na povrchu. V této levotočivé zatáčce je odbočka na úzkou kamenitou cestu, jedná se o původní cestu na hrad a z této strany byl hrad také nejčastěji dobýván. Cesta trvá asi půl hodiny a jsme na vyhlídce u hradu. Na hrad chodíme raději v létě a ve všední den, kdy je málo lidí, a užíváme si impozantnost tohoto místa. I fotky jsou z letní návštěvy. Shora je úžasný výhled do kraje.
Podzim tu bývá nejkrásnější, žlutorezavé listí nastlané ve vrstvách, jak jinak, když stromy jsou tu tak obrovské a je jich tolik, aleje kaštanů, líp, buky. A ty barvy všude kolem, nádhera. Na jaře zase kvetou kaštany..... no, vlastně je tu hezky pořád. Cestu zpět volíme kratší, je kamenitá, strmější a divočejší, probouzí fantazii, a tak se kocháme a já nadšeně fotím. A jsme zpět u kostelíka.
Hukvaldy vás nikdy nezklamou, je to místo nabité neuvěřitelnou energii, krásné, tajemné a zůstane vám v srdci.