Dobrý den,
dnes mám pro vás dějepisné říkanky. Divím se, že mne první vůbec napadla (jednou takhle před spaním). Nejsem historik a dějepis není mým koníčkem – nemám paměť na příběhy. Po první říkance přišla spontánně další a pak už jsem je zkoušela vymýšlet záměrně. Pohybuji se pouze v rámci dějin českých. Uvítám, zabrousí-li někdo do dějin jiných zemí. Potěší mne samozřejmě i jiné výlety do naší historie. (První říkanka je ta zde v pořadí třetí.) Říkanky jsem seřadila pokud možno chronologicky.
Mělnické vinice
svědčí nám velice.
Ludmila je založila -
vína rudá, vína bílá.
Železný a zlatý král
s cizáky se často pral.
Vybudoval velký stát,
na Moravském poli pad´.
Hlava na hlavě
v družné zábavě
po velké oslavě
přihlíží popravě.
S osudem se těžce smíří
nevěrnice na pranýři.
Davy se jí pošklebují,
haní ji a kamenují.
Otci vlasti díků slova,
že si Čechy zamiloval.
A že rozumu měl dosti,
dal nám centrum vzdělanosti.
Na mostě se tlačí davy,
sledují, jak do Vltavy
noří Jana, jehož mravy
dodnes český národ slaví.
Třímá Žižka pevně palcát,
křižák bude hořce plakat.
Cepy, kuše, řemdichy
a strach z prohry je lichý.
Jan Hus trpí v Kostnici,
oheň už má na lících.
Moh´ svá slova odvolat,
doma ho měl každý rád.
Moudrý Jiří Poděbradský
chtěl sjednotit Evropu.
Házeli mu k nohám klacky,
ale stejně je to tu!
Dobrý šlechtic Krčín z Jelčan
velkolepý kdysi měl plán.
Založil nám rybníky,
z nich máme prospěch veliký.
U Rudolfa alchymisti
úspěchem si nejsou jisti.
Napětím maj´ tváře rudé:
Co to bude, až to bude?
To by bylo, kdyby Golem
náhodou šel zrovna kolem.
Uplácal ho Rabi Löw,
v někom tím však vzbudil hněv.
Náš učitel národů
neměl doma svobodu.
Tak odešel do ciziny,
uměl dobře jazyk jiný.
(Vymyslel, jak učit se jazyky,
což pro svět byl přínos veliký.)
Martinic a Slavata -
postihla je odplata.
Vzbouřily se české stavy,
začal úsek dějin tmavý.
Na Bílé Hoře
sedlák neoře.
Všude slyšet jen hoře
přeživších spoře.
27 českých pánů
za chvíli už bude v Pánu.
Mnohé oko po nich slzí,
stateční to byli druzi.
Kozina štval Lammingera,
neklidná to byla éra.
Na boží ho vyzval soud,
ten se strachy nemoh´ hnout.
Za Marie Terezie
lépe se to v Čechách žije.
Chtěla mít svůj lid vzdělaný,
dala mu povinné vzdělání.
Josef byl celý po matce,
poddaní žili jak v pohádce,
když projevil svoje lidství
a zrušil jim nevolnictví.
Na sedláky u Chlumce
posvítilo si slunce
a vidělo, jak se blyští
sečné zbraně na bojišti.
V Duchcově žil Casanova,
uměl dobře volit slova.
Byl šarmantní a zcestovalý
a ženy mu rády daly.