Na začátek dejme slovo klasikovi. Karel Čapek ve svých Fejetonech popisuje určitý typ lidí takto: „Ukládají tyto invalidní věci do milosrdného šera zásuvek, půdy a všemožných koutů, kde se pomalu hromadí: staré hřebíky, zauzlené provázky, dopisy, zlomené klíče, nakřáplé hrnce, šroubky bez matiček, matičky bez šroubků. Spálené žárovky, baterky od rádia, ohnuté skoby, ulomené kusy nábytku, roztrhané kravaty, přezky od nevímčeho, neúplné ročníky revuí, kus drátu a obruče, jedna galoše, rozbitý vypínač, půl krejčovského metru, nejrůznější knoflíky a ucpané cigaretové špičky, a nadto ještě úplné kolekce všech kusých, nepotřebných a vytříděných věcí, jež tvoří jakýsi životní nános kolem každého člověka.“
Ano, takový nános věcí se najde v mnoha bytech, přiznejme si to. Zatímco mladí lidé si zařizují bydlení spíše ve strohém až minimalistickém stylu, byty a domy starších lidí často působí stísněně kvůli množství různých skříní, skříněk, obrazů, poliček, doplňků.
„Za život se mi nahromadila spousta suvenýrů z cest,“ vypráví sedmapadesátiletá Naďa. „Nedávno jsem potřebovala malovat byt a zjistila jsem, že mám třicet sošek slonů, pětadvacet obrázků, asi třicet váziček a dalších asi padesát různých předmětů na poličkách. Dcera mě přesvědčuje, ať jich část vyhodím. Nemám na to sílu, i když nemají žádnou cenu a vlastně pro mě nemají ani citovou hodnostu. Vůbec nevím, kde se tu všechny vzaly,“ vypráví.
Haraburdí do kontejneru
Zdá se, že na tom není nic k přemýšlení. Kdo chce mít doma hodně věcí, ať je tam prostě má. Jenže psychologové se shodují v tom, že přeplněné byty vyvolávají nepříjemné pocity, aniž si to uvědomujeme. Nejhorší jsou lampy, které nesvítí, elektrospotřebiče, které nefungují, různě poškozený nábytek.
„Naše babička má ve spíži obrovské zásoby,“ vypráví Jana z Ostravy. „Nedokážeme jí vysvětlit, že je zbytečné mít deset balení mouky. Ráda nakupuje ve slevách, přestože má slušnou penzi a bydlí v našem domě, takže nemusí platit nájem.“ Jenže ona hromadí další zásoby a nic nevyhazuje. Když jsem jí chtěla odnést do odpadu kávovar z roku 1975, který už dávno nefunguje, křičela na mě, že si nevážím věcí. Dala si ho znovu na kuchyňskou linku. Je zaprášený, umaštěný, ale je tam,“ říká.
Úchylka, kdy kupujeme něco, co nepotřebujeme a nedokážeme vyhazovat věci staré, nefunkční a zbytečné, však není výsadou seniorů. Obvyklým obrázkem sice je babička, která má byt plný starých krámů, jenže stejně tak jsou zavalené věcmi také obydlí mladších lidí.
„Vidím to na lidech různého věku, kteří se snaží prodat své byty,“ říká designérka Jitka Kobzová. „Byty jsou přeplněné, neuklizené, působí stísněně a lidé se pak diví, že o ně není zájem. Přitom stačí jen vymalovat, vyházet věci, vyměnit závěsy či dát přehoz na postel a byt hned působí vzdušný, čistý a mnohem větší,“ vysvětluje.
Světlý byt místo skladiště
Psychologie má pro úchylku hromadění věcí a neschopnost zbavovat se těch starých a nefunkčních odborný výraz: Obsedantně kompulzivní porucha. Jsou případy, kdy rodina dohnala někoho z příbuzných do psychologické ambulance proto, že jeho byt se během let proměnil ve skladiště.
„Překvapilo mě, jak jsem se doma začal cítit lépe, když jsem spoustu věcí vyhodil,“ říká sedmdesátiletý vdovec Jiří z Frýdku-Místku. „Nejdříve mně bylo líto zbavit se věcí, které nás se ženou provázely celý život. Ale kamarád lékař mně vysvětlil, že po smrti ženy začínám novou životní kapitolu a lépe se začíná v novém prostředí. Spoustu věcí jsem dal charitě, pořídil jsem si novou postel, vyházel jsem všechny staré lampičky a elektrospotřebiče, které nefungovaly, rozviklaný stůl a další věci. Nechal jsem si na stěně fotografii mé ženy a obraz, který měla ráda. Vnuk mi pomohl byt přestavět, vymalovat a najednou mi připadá, jako by byl jednou tak větší,“ vysvětluje.
Konec roku může být ideálním časem k zamyšlení a prozkoumání, co všechno zbytečného máme doma. Ano, je těžké vyhodit starý semišový kožich, který třicet let visí ve skříni a třicet let jsme ho neoblékli, protože je pekelně těžký. Ale stará osvědčená zásada bytových architektů a designérů zní: Jestliže jste na něco nesáhli déle než dva roky, pryč s tím. Samozřejmě se to týká oblečení, spotřebičů a věcí pro běžnou denní potřebu, ne například obrazů či jiných uměleckých děl.
Zkusme se pro začátek zbavit třeba varné konvice, která už rok nevaří, ale máme ji ve spíži, protože se jednou může hodit, jen nevíme k čemu. A podobných věcí určitě každý z nás najde více.
Jak postupovat při úklidu
* Nenechávejme doma nic, co v nás vyvolává nepříjemné pocity. Když chceme mít fotky příbuzných, které už nemáme, vyberme ty, na kterých se smějí, kdy jsme s nimi byli šťastni. Fotka rozesmáté manželky z dovolené, ano, ta do bytu patří. Fotka z občanky v černém rámečku ne.
* Nepřemisťujte věci. Jestliže nefunkční mixér zabírá místo ve spíži, nepřesunujme jej do dílny či jinam. Úplně stejně nefunkční a zbytečný bude už navždy.
* Nehromaďme drobnosti na poličkách. Když něco sbíráme, zaměřme se na jednu věc a dejme jí vyniknout. Deset slonů na polici vypadá dobře. Ale když budou rozestaveni mezi vázičkami, obrázky, květinami, zaniknou a výsledkem bude jen chaoticky přeplněný interiér.
* Roztřiďme věci do krabic. Ústřižky od složenek a účty čas od času proberme a uložme do krabic. Není nic horšího než jejich hromady v šuplících, kde najdeme účet za plyn z roku 1980 vedle dokladu o zaplacení vysavače, který nevysává už deset let.
