Jsou dva - Hořejší a Dolejší a stali se oblíbeným cílem turistů, byť v nadmořské výšce 640 metrů se na koupání nevyhřejí ani v létě. Byly založeny v 16. století jako vodní rezervoár pro plavení dřeva pro hutě na Padrťském potoce. Pod nimi stála ves Padrť, tu zde ovšem nehledejte. V padesátých letech „zmizela“, stejně jako další okolní obce, když vláda rozšiřovala Vojenský újezd Brdy.
Také rybníky, které bývaly vyhlášeným rekreačním místem, se na dlouho dobu schovaly v uzavřeném prostoru. Závory se zvedly až v roce 2008. I proto je okolní příroda unikátní, lesy zarostlé, neprostupné a domov zde našlo mnoho chráněných rostlin a živočichů, hnízdí zde například orel, čáp černý, volavka popelavá a prý zde žije i vydra (ani jednoho z nich jsme bohužel během naší túry nezahlédli).
Parkujeme auto u rozcestníku v obci Teslíny a vycházíme po zelené. Tady jsme v nadmořské výšce 719 metrů a je to znát. Prahu jsme opouštěli v lehké mikině, zde vybalujeme bundy. Jdeme příjemnou lesní cestou, lemuje ji ostružiní a maliní, na kterých lze najít poslední pozdravy léta. Moc nechybělo a tahle trasa zůstala uzavřená. Jedná se totiž o místo, kde měl stát americký radar jako součást americké protiraketové základny v Evropě. Jednání české a americké vlády probíhala až do září 2009, kdy USA oznámily, že od svého záměru ustupují.
Po dvou kilometrech přicházíme na rozcestí Břízkovec, kde se na chvíli usazujeme na lavičkách pod přístřeškem, dále pak klesáme z prudkého kopce po červené až k Padrťským rybníkům. Je to moc pěkné místo. Hořejší a Dolejší rybník od sebe odděluje hráz, oba lemuje rákosí, které podzim vybarvil do žluta. Je poledne, slunce se odráží od hladiny a vyzývá k posezení v trávě.
Je čas na svačinu, kterou jsme si přinesli s sebou. Tady na hospůdku ani stánek s občerstvením nenarazíte - jsme v Chráněné krajinné oblasti Brdy. O kousek dál se nám otevírá pohled na Dolejší rybník, je utopený v kotlině a tvoří ho z velké části rákosí.
„Vstup zakázán. Prostor bez pyrotechnické asanace,“ hlásají cedule, které nás budou provázet na dalších několika kilometrech. Psa uvazujeme na vodítko a pokračujeme po hrázi k rozcestí U padrťských rybníků. Tady se napojíme na modrou a příjemnou podzimní krajinou pokračujeme v procházce. Míjíme rozcestí U studánky a po modré dojdeme až na rozcestí Pod Hubertkou. Zde se nám otevře krásný pohled na alej stromů, po pravé straně vidíme Prahu. Nenechte se mýlit, není to hlavní město, ale druhý nejvyšší vrchol Brd pnoucí se do výšky 862 metrů. Tam musíme vyrazit příště!
Zde odbočíme doleva a po asfaltové silnici dojdeme až k severnímu cípu Dolejšího padrťského rybníka, kde opět potkáváme červenou značku. Ochladilo se, pofukuje, děti začínají protestovat proti dlouhému výletu. Lesní cestou dojdeme až na hráz obou rybníků, kde jsme před hodinou svačili.
K autu se vracíme stejnou cestou (po červené a po zelené). Zaskočí nás pouze kopec k rozcestí Břízkovec. Směrem dolů se nezdál tak prudký a táhlý. Když před sebou uvidíme zaparkované auto, zjišťujeme, že máme v nohách 14 kilometrů. Jen košík na houby zůstal poloprázdný - je v něm jen pár hříbků a bedlí.
Nějakou odměnu si i přesto zasloužíme! Cestou zpět se zastavujeme v Pivovaru v Podlesí, jen pár kilometrů od Příbrami. Vaří tu podleský ležák - desítku i dvanáctku, pro řidiče točí nealko pivo. Řízky, žebírka i ostřejší kuřecí křidýlka byly na jedničku. Jen škoda, že nám paní výčepní neprozradila, jaké bylinky kuchař přidává do bramborové kaše. Ta byla totiž nejlepší!