Dá se vést rozhovor jen v otázkách?
Chcete vědět, jak to u nás chodí?
Můžu Vás pozvat dál?
H. Kam jsem dala klíče? Miláčku, jsi doma?
D. (To jsem neviditelný?) A kde bych asi měl být?
H. Ty dnes nejdeš na zahrádku?
D. (Ona spadla s jahody? A co bych tam asi dělal?) Nevíš, že tři dny pršelo?
H. (Mám to komentovat?) Co jsi uvařil dobrého?
D. Co asi? Chceš hádat?
H. Kuře se zeleninou?
D. (Jak to, že to tak rychle uhodla? Že by to vonělo po celém bytě?)
H. Jsem napůl hluchá, napůl slepá, ale nos mne přece ještě nikdy nezklamal, ne? Kdy půjdeš nakoupit?
D. Chybí něco důležitého? Nemám to nechat až na večer?
H. A až půjdeš, prosím, vyzvedl bys mi v lékárně léky?
D. A proč si tam nedojdeš sama? (A vůbec, nepolykáš toho nějak moc?)
H. Vždyť tam stejně půjdeš, tak mi to nemůžeš vzít?
D. (Mám tu babu zabít? To tam zas mám stát frontu, jak minule?) A ty už dneska nepůjdeš ven?
H. Víš jak mě bolí nohy a páteř? Prosím, nepodáš mi čaj? A nenamazal bys mi bolavá zádíčka?
D. (Co si vymyslí ještě?) A kdybys mne neměla?
H. Ale já tě mám, tak proč se ptáš?
D. Nepochopíš, že mne zdržuješ v badatelské činnosti?
H. A nad čím bádáš? Jak sprovodit ze světa babu, aby po ní nezůstala ani stopa?
D A víš, žes to uhodla?
Foto: Vladímír Číp
