Mám revma.
Za slovo revma možno dosadit jakoukoli představitelnou i nepředstavitelnou nemoc. Drtivá většina mužů a žen vyššího věku považuje řeči o nemocech za nejhorší téma při prvních schůzkách. Zde zkušenost osmašedesátiletého Stanislava: „Hledal jsem ženu, která by mě vytrhla z mé samoty. Jsem pět let vdovec a cítil jsem, že to se mnou jde z kopce. Maloval jsem si to tak, že potkám akční seniorku mého věku nebo mírně mladší, která mě, starého jezevce vyžene z nory. Absolvoval jsem šest schůzek. Čtyři z žen zhruba po deseti minutách v restauraci vytáhly téma nemoci. Pátá se s ním vytasila na druhé schůzce. Jedna mi vyprávěla, jak jí trápí revma, druhá mi dávala doporučení na nějaké šarlatány, kteří jí prý pomohli úplně od všech potíží. Třetí se mě zeptala, jakými nemocemi trpím a když jsem řekl, že žádnými, odvětila, že to je nesmysl, že o nich jen nevím. Čtvrtá probrala úplně všechno, dokonce došlo i na téma hemeroidy. A já čekal konverzaci o umění, o cestování, o gastronomii.“ Nutno genderově vyváženě podotknout, že řeči o nemocech při seznamování vadí úplně stejně mužům jako ženám a téměř všichni, kteří zkouší najít partnera ve vyšším věku, se s nimi někdy setkali.
Moji vnuci jsou úžasní.
Rodinné fotky, vyprávějí o dětech a vnoučatech. To také není úplně ideální téma k hovoru při seznamování se. Jistě, mnohé babičky jsou na své potomky náležitě hrdé, realizují se v pomoci rodině, takže je to pro ně téma naprosto přirozené. Pro staršího muže hledajícího přítelkyni je to téma varovné: Aha, furt mluví o vnucích, to bude taková ta kvočna rodinná, která do nich cpe všechny peníze a všechen volný čas. Měla by vůbec čas na mě? Proč hledá přítele, když říká, že nejraději ze všeho se stará o vnoučata?“ Toto téma zmiňují jako nevhodné především muži. Ženy si naopak občas stěžují, že muži o svých dětech a vnucích nevyprávějí nic a je by poměry v jejich rodinách zajímaly. Závěr: Téma o rodině, dětech a vnoučatech je riskantní, protože málokdy vyhovuje oběma stranám.
Jak jsi na tom?
Seznamovat se na prvních schůzkách s finanční situací taky není šťastné. Zde zkušenost osmapadesátileté Marty: „Přes známé jsem se seznámila se sympatickým šedesátníkem. Byl rozvedený, pracoval jako projektant, líbil se mi. Když mě pozval na koncert a pak na víno, byla jsem nadšená. Koncert byl fajn, protože jsme nemluvili. Ve vinárně to bylo horší. Řekl mi, kolik vydělává a že si tudíž může dovolit každý rok jezdit na dovolenou k moři a zeptal se, zda, kdybych jela s ním, bych si pobyt hradila sama nebo bych očekávala, že mě pozve. Vzápětí se rozhovořil o tom, že je majitelem třípokojového bytu a zeptal se mě, jak jsem na tom s majetkem já. Byla jsem tak zblblá, že místo toho, abych mu řekla, že toto téma nepovažuji na první schůzce za vhodné, jsem mu začala vyprávět, že bydlím v nájemním bytě, že splácím úvěr, protože jsem potřebovala opravit střechu na chalupě a že ještě občas přispívám dceři, která je samoživitelka. Začal mi vysvětlovat, že to je chyba, že v mém věku už bych měla být finančně gramotnější. Vícekrát jsem s ním už nikam nešla.“
Co máš za sebou?
Ve vyšším věku má každý něco za sebou: Zklamání, velkou osudovou lásku, rozvod, úmrtí partnera, zkrátka zážitky příjemné, nepříjemné i naprosto traumatizující. Vyptávání se na minulost při prvních schůzkách je rovněž ošemetné. Na jedné straně, pokud nás člověk zajímá, chceme se o něm dozvědět co nejvíce. Na druhé straně mohou otázky na bývalé partnery vyvolat trapné ticho. „Jeden muž mi na první schůzce přesně popsal chování všech svých bývalých partnerek. Bylo mu přes sedmdesát a zabralo to dvě hodiny, kdy mluvil jen on. Nenadával na ně, to ne, ale podrobně mi popisoval, jak se kterou ženou žil. Popsal takto soužití se čtyřmi ženami, kromě toho přiznal pár krátkodobých, podle něj bezvýznamných vztahů. Dozvěděla jsem se věci, které jsem vědět nechtěla. O to horší bylo, že jsem zjistila, že vypráví i o jedné mé bývalé kolegyni, kterou mám ráda. Další schůzku jsem odmítla,“ vypráví jednašedesátiletá Marie.
Seznámit se ve vyšším věku je hodně těžké právě proto, že lidé za sebou mají své bývalé životy. Že více přemýšlejí, zda má vůbec cenu investovat energii a čas do hledání partnera, zda není jednodušší prožít zbytek života sami. Takže je to fuška. Každý, kdo to zkusil, to ví. Ovšem, když to pak klapne, není větší zábava, než si vyprávět, jaké bizarní zážitky jsme při pokusech o hledání toho pravého nebo té pravé zažili. Proto je dobré znát seznam nevhodných témat, ale neznamená to vzdávat snahu najít spřízněnou duši, ať je nám padesát nebo osmdesát.
