Lékaři doporučují k udržení dobrého zdraví začít den ihned po probuzení dobrou (nejlépe peprnou) anekdotou. Ta vyvolá smích, smích vyvolá otřesy bránice, otřesy bránice probudí k životu plíce, plíce naberou hodně vzduchu, vzduch okysličí krev, krev začne obíhat a čistit organismus, jako čistí úklidová četa ulici po nočním hýření. Do vymetených komůrek naplněných přes noc zbytky ošklivých snů a nestrávených jedů se nahrnou mladistvé endorfiny. To všechno dokáže ranní anekdota.
Problém ovšem je, že vám anekdotu musí někdo říct. Když si ji po ránu řeknete sami, nevypadáte jako vtipálek, ale jako blázen. Chtít po manželce, aby vám rozespale vyprávěla anekdotu o tchýni, je sice komická představa, ale v praxi určitě fungovat nebude. Stejně tak neuspěje muž, který bude ráno šeptat ženě do ouška nějaký pivní humor. Chce to citlivě vybírat.
Ve světě již existují mluvící budíky s naprogramovanou zásobou vtipů, odstupňovaných co do lechtivosti podle věku, pohlaví, vzdělání a ročních dob. Dokud se vtipný budík neobjeví na našem trhu, nezbývá, než si ranní anekdoty pro zdraví jeden druhému vyprávět. Přiznám se, že jsem to také zkusil a veselou anekdotou po probuzení začal den, čekaje, že vesele bude pokračovat. Nepokračoval. Že bych vybral špatnou anekdotu?
Velice hezké děvče přijde s matkou k lékaři.
- Tak se svlékněte, slečno! - povídá lékař.
- Ale přišly jsme kvůli mně! - ozve se matka dotčeně.
- Tak vyplázněte jazyk. -