Psychologové používají výraz emoční jedlíci. Označují tak lidi, kteří sahají po jídle jako po prostředku proti špatné náladě. Emoční jedlíci se samozřejmě vyskytují pouze v zemích, kde je dobře, kde už jídlo není nutností k zahnání hladu. Tam, kde bylo jídlo povýšeno na náboženství a kde většina společnosti přemýšlí nad tím, co do svých zhýčkaných bříšek ještě vložit. S výrazem emoční jedlíci tedy hodně souvisí výraz čokoholici. Tak se označují lidé, kteří si dopřávají hodně čokolády a výrobků z ní. Ale především ti, kteří tvrdí, že jinak nemohou, že bez čokolády se nedá žít, zkrátka, že jsou na ní závislí podobně jako alkoholici na alkoholu. A teď se vědci přou, zda je něco takového vůbec možné nebo jde jen o snahu omluvit sami před sebou a před svým okolím, že se ládujeme sladkým, přestože víme, že to našemu zdraví neprospívá.
„Lékařka mě několikrát upozornila, že mám nadváhu. Když jsem jí na to řekla, že si nemůžu pomoct, ale jsem závislá na čokoládě, nevybíravě mě sjela. Řekla, že závislost na čokoládě neexistuje, že je to jen výmysl zhýčkaných lidí, kteří neumí držet v jídle disciplínu. Dost mě tím naštvala, ale pak jsem nad tím začala přemýšlet,“ říká třiašedesátiletá Irena. Denně snědla i tabulku čokolády, stávalo se, že si dopřála i bonboniéru na jedno posezení u televize. „Prostě jsem si svou nezřízenost zdůvodňovala tím, že jde o závislost. Ale pak jsem si řekla, že i kdyby, tak závislostí se jde zbavit. Podařilo se mi touhu po čokoládě potlačit, mimo jiné tím, že jsem přešla na kvalitnější, hořkou a té stačí jen malý kousek. Když si jí dám víc, je mi špatně a to je dobře,“ vysvětluje se smíchem.
Čokoláda jako odměna
„Čokoládu máme často spojenu s dětstvím, kdy jsme s ní mnohdy byli odměňováni, ať už za dobré chování nebo dobré výsledky ve škole. Když jsme si rozbili koleno, maminka nás chtěla utěšit čokoládou. Mnozí z nás tento vzorec chování převzali a uplatňují ho i v dospělosti,“ říká Jana Doležalová, která působí jako poradkyně v oblasti osobního rozvoje. „Čokoláda je pro mnohé taková kamarádka utěšitelka,“ dodává. Zkrátka, neexistuje žádná vědecká studie, která by prokázala, že na čokoládě může vzniknout závislost jako na drogách vyžadující odbornou léčbu. Na druhé straně je prokázáno, že čokoláda obsahuje látky, u kterých se dá o jisté formě závislosti mluvit. Jenže v tak malém množství a v takové kombinaci, že se vědci zdráhají označit čokoládu za návykovou látku jako celek.
Čokoláda obsahuje theobromin a tryptofan, které podle různých výzkumů mají vliv na hladinu serotoninu v mozku. A tomu se říká hormon štěstí. Tedy látka, která vyvolává pocity spokojenosti, pohody. Někteří vědci se tedy přiklánějí k vysvětlení, že právě proto je nám chvíli dobře, když si dáme čokoládu. Samozřejmě jen do momentu, než když začneme přemýšlet nad tím, že jsme si ji dát neměli, protože naše předsevzetí hubnout a jíst zdravě je v tu ránu v háji.
Myši a čokoláda
V laboratořích Michiganské univerzity proběhl pokus, jehož výsledky zveřejnil časopis Current Biology. Vědci tam začali dávat čokoládu pokusným laboratorním krysám. „Chutnala jim, takže ji začaly hltat a v jejich mozku zároveň stoupla koncentrace enkefalinu o sto padesát procent,“ uvedla ve zprávě Alexandra Di Feliceanto, která výzkumný tým vedla.
Enkefalin je látka uložena v mozku a míše. Když krysy čokoládu přestaly dostávat, koncentrace enkefalinu se během čtyřiceti minut vrátila k původním, normálním hodnotám. Vědci tedy došli k závěru, že u krys čokoláda skutečně působila na hormon, který dává tělu pokyn, aby po něčem toužilo, aby se toho snažilo sníst co nejvíce a co nejrychleji. Další tým vědců z neurologického institutu v San Diegu zase přišel s objevem, že čokoláda dokonce obsahuje látky podobné THC, které obsahuje konopí. Zároveň však upozornili, že aby mohla vyvolat stejně euforické pocity jako kouření marihuany, musel by jí člověk sníst obrovské množství.
Takže jsme zase na začátku. Množství látek, které by dokázalo v člověku i při velké konzumaci vyvolat skutečnou závislost vyžadující odvykací léčbu, v čokoládě nalezeno zatím nikdy nebylo. Naše řeči, že jsme na čokoládě závislí, jsou jen výmluvou. Nepřiznáním si faktu, že čokoláda je zkrátka proklatě dobrá a proto na ni máme chuť. Je tedy jen na nás, jestli si dáme pár čtverečků odpoledne nebo každý večer slupneme bonboniéru nebo celou tabulku. Fakt je to jen na nás, přiznejme si to.
