Přichází podzim. Pro mne nejkrásnější období roku. Milovala jsem ho stejně ve dvaceti letech, jako ho miluji dnes ve svých více než šedesáti. Podzim je klid, smíření. Podzim je nádherně zbarvené listí na stromech i šustící pod nohama, mlha vkrádající se do duše, která ji přijímá jako balzám. Podzim je očistný déšť a osvobozující vítr. Podzim jsou krátící se dny, prodlužující se večery a tmavá rána. Podzim je příjemně hřejivé slunce a vlídné chladno. Podzim není depresivní, snad jen trochu melancholický. Podzim pro mne není zánik.
Přestože ho mám moc ráda, přistupuji k němu opatrně a s nevyřčenou otázkou, co mi přichystá. Několikrát se mi stalo, že právě na podzim mne potkala nějaká větší nepříjemnost – zdravotní, v rodině, v práci. A já jsem si říkala, proč zrovna teď, v období svého milovaného podzimu, se musím zabývat řešením problémů, místo toho, abych si ho užívala. Ale současně jsem se snažila čerpat sílu z toho, co mi nabízel.
Doufám, že mě letošní podzim nezklame a já budu moct toulat se pražskou přírodou a fotografovat jeho krásy. A třeba i výlet mimo Prahu se podaří.