Mobilní aplikace Medard.cz garantovala k výletu slunečné počasí. Výletní místo vyřešil špendlík, který se nechal náhodně zapíchnout do mapy, do puntíku se jménem Kurort Rathen v oblasti Saského Švýcarska. Usmála jsem se pod fousy, už tolikrát jsem tam chtěla zajet. Vždyť i poutače v metru podél eskalátorů mne pěkně dlouho masírovaly, abych si nenechala ujít tu přírodní krásu u Němců za Děčínem, báječnou oblast tzv. klimatických lázní.
Ještě chvíli jsem rozebírala všechna fakta, proč do špendlíkem vytyčené oblasti zajet, proč nevyvádět krkolomné sportovní kousky a alespoň pro ten „dnešní den“ absolvovat lázeňskou terapii spočívající v plynulé chůzi mezi pískovcovými skalami. Nápomocna mi byla i Wikipedie, kde jsem dovyhledala ostatní statistické údaje, případně užitečné výletní informace. A protože „můj kamarád do deště“ nic nenamítal a s klidem moudrého krále doposlouchal de facto můj silně argumentační monolog, mohli jsme si se šaškovským trdlováním plácnout pravými dlaněmi, v lásce se obejmout a vyrazit na cestu.
Do malého městečka na řece Labi nás navigace navedla s jistou přesností. Místo k zaparkování, byť placené, nebylo problémem - vždyť jsme přijeli časně zrána (odpoledne už bylo každé parkovací místo obsazené). Než jsme si vystáli frontu na starý historický přívoz přes řeku Labe, který vás dostane k vycházkovým trasám do pískovcového skalního komplexu, propátrali jsme v iluzi, že najdeme kešku, podivné lampače na Terase zvuků.
Stylový rozcestník nedaleko od výstupního mola přívozu nám s rozkošnou podbízivostí nabídl jednu z odpočinkových tras - trasu okolo Kosího jezera, jehož protáhlou hladinu sluneční paprsky prosvěcovaly až k bahnitému dnu, jak bylo mělké. U následujícího rozcestí jsme si to namířili k hospůdce u malého vodopádu a pokračovali zákoutími působivých pískovcových skal vzhůru do městečka Bastei. S překvapivým zjištěním, že nás pohltilo turistické středisko lemující asfaltku, jsme se protláčeli davy na skalní most. Ještě důrazněji jsme se prodírali tlačenicí na mostě, podobné té na našem Karlově mostě. Kontaminováni zklamáním z neuskutečněného katalogy avizovaného vizuálního zážitku jsme raději seběhli lesní cestičku a místy dlážděný chodník s téměř 600 schody opět k přívozu. Placený okruh s vyhlídkami na skalní scenérii jsme vzdali, neboť být součástí hutného lidského potoka proudícího v přísném směru úzkými pěšinami a kovovými mostky v úmorném vedru, nebylo by to pro nás šťastnou výhrou. Jednoduše, nechtělo se nám být součástí upocené kosmopolitní masy zvědavců.
Vrátili jsme se k autu a rozhodli se, že atrakce nabízené v městečku Kurort Rathen odložíme pro příští návštěvu, avšak jistě zvolíme období po letní sezóně. Mile naladěni jsme nastartovali a směrem okolo stolové Liliové hory a hradu Königstein jsme zvolna ujížděli zpět do našich krásných komorních Čech.
