Léto - čas na optimistická čtení
ilustrační foto: pixabay.com

Léto - čas na optimistická čtení

8. 8. 2017

Nikdy jsem nebyla vášnivý čtenář. Proto dokážu pochopit ty, kteří nečtou vůbec. Prokousat se úvodními stránkami knihy, která je bez napětí, bez zápletky a bez vtipu je obdivuhodné. Myslím, že lidé, kteří nečtou, měli smůlu na svoji první knihu, kterou vzali do ruky. Nuda, nuda, nuda – ne každý je hloubavý filosof a trpělivý čtenář. Přesto se stalo, že mám svoje oblíbené knihy.

Dobrý člověk ještě žije (Romain Rolland) a Město šťastných lásek (František Kožík). Jak je možné, že mě, nečtivce, zaujaly dvě klasiky renomovaných spisovatelů? Je to optimismus, který z těchto knih vyzařuje.  První hrdina, řezbář Colas, přežije rány života i smrtelný mor díky své obrovské chuti do života. Druhý, spisovatel Galanda, píše v krásném renezančním městě o romantické historii a soudobé romantice, o láskách milostných i láskách ke krásným místům. Příběhy fiktivní i skutečné, ale hlavně s dobrým koncem.

Když jsem byla nemocná, maminka mi nosila do postele čaj s medem a knihu od Zdeňka Jirotky - Saturnin. Nemohla udělat nic lepšího. Proč? Protože med a humor uzdravují. Proto k mým oblíbeným knihám patří i vše od Františka Nepila. Díky jeho knize Atlas mého srdce, jsem nemohla jinak, než si jím (s laskavostí a vtipem) popsaný Island jet navštívit. Po vzoru jeho další knihy, u ohrady se stádem krav cvičím, mávám rukama a pozoruji, jak ta zvědavá zvířata za mnou postupně přicházejí a nevěřícně civí. Věděli jste, že krávy jsou zvědavé? Zkuste si přečíst knihu Na tom našem dvoře.

Určitě by se našly další knihy, které mi přirostly k srdci, ale všechny výše jmenované spojuje láska k životu a optimismus. S veselou jde totiž všechno lépe. A to se opravdu nejen dobře čte, ale i žije.

 

Všechny ty naděje, ta zklamání, ty vášně a ty unylosti, a všechna ta krásná přání a ta papírová vzplanutí končí tím, že vaříme oběd a spokojujeme se s dobrou polévkou! A je opravdu dobrá; pro nás stačí: víc nezasluhujeme. Ale kdyby mi to tenkrát někdo byl řekl!… Ostatně vždycky si můžeme své jídlo okořenit smíchem; a to je vzácné koření; člověk by s ním i kamení jedl

(Romain Rolland – Dobrý člověk ještě žije)

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?