Podkarpatskou Ukrajinu jsem již navštívila v roce 2012. Tehdy tématika zájezdu byla zaměřena na hledání stop vojáka Švejka.Ten letošní byl zaměřen na hledání stop, které v této oblasti zanechali Čechoslováci a Židé.
Již první setkání mě bohužel ujistilo, že při vstupu na hranice mezi Slovenskem a Ukrajinou je stejné jako před pěti lety. Stále zde probíhají důkladné prohlídky a po noci strávené cestou z Prahy jsme čekali na vstup na ukrajinské území cca 4 hodiny. Po této době jsme mohli přijet do prvního města, kterým byl Užhorod.
Naše první cesta vedla do krajanského sdružení klubu T.G.Masaryka, kde nás již netrpělivě očekával pan Ivan Latko - potomek Čechů žijících na Podkarpatské Ukrajině, který nás provedl městem. Pan Latko s našimi krajany se zasloužil o to, že v parku města je umístěna busta T.G. Masaryka a další pamětní desky, připomínající, že to byli právě Čechoslováci, kteří se v létech 1918 až 1938 zasloužili o rozvoj tehdy zastaralé oblasti.
Užhorod je vstupní branou na Podkarpatskou Ukrajinu. Název města je odvozen od řeky Už - tedy Užhorod neboli Užgorod - město nad řekou Už. Historické centrum je vzdáleno od slovensko-ukrajinské hranice jen čtyři kilometry. Město leží na řece Už, což městu ve spojení s pěší lávkou a obchodní zónou v centru přináší promenádní atmosféru. V centru se nachází velké množství restaurací a kaváren. Podél nábřeží vede nejdelší lipová alej v Evropě. V současné době je Užhorod největším městem a správním střediskem Zakarpatské oblasti. Občas lze na fasádách domů zahlédnout české nápisy z období I. republiky. V centrální části Galago stojí vládní a obytné budovy postavené československou vládou ve 20. a 30. letech minulého století. Budovy jsou často postaveny ve funkcionalistickém stylu, některé ulice připomínají pražské Dejvice.
Blízko centra na vyvýšenině stojí od 13. století hradní pevnost. My jsme v podvečer navštívili skanzen lidové architektury. V členitém terénu je k vidění asi 30 tradičních dřevěných stavení přemístěných ze Zakarpatí. Z časových důvodů jsme mohli spatřit jen dřevěný kostelík sv. Michala ze 16. století.
Další židovská stopa nás zavedla k návštěvě bývalé synagogy, která ale dnes slouží jako budova filharmonie. Transport Židů z města začal až od r. 1944. Holocaust nepřežilo více jako 140 000 tisíc Židů z Podkarpatské Rusi a dnes v Užhorodu jich žije několik desítek.
Abychom se trochu odreagovali, zavedl nás I.Latko do místní hospůdky, kde se čepuje české pivo. Účastníci zájezdu vzali hospůdku útokem, protože v té době bylo v Užhorodě na slunci cca 35 st.C.
Do hotelu na předměstí Užhorodu jsme přijeli úplně vyčerpaní až ve večerních hodinách, a na co jsme se nejvíce těšili, byla sprcha a večeře.
Fotografie jsou dílem mojí kamarádky Christiny Petráskové z Jablonce.