Bolest

Když večer samota na mou kliku sáhne

a šedivý svůj rozehraje míč,

tu bolest v tělo zaryje svůj rýč

a divná tíseň mojí hlavou táhne.

To snad jen bída se strachem se spřáhne,

by zalhávala to, co už je pryč,

co rozumu by dalo klíč

k budoucnosti. A to, co páchne

v mé mozkovně plné vzpomínek,

co tvoří rozhnisaný pramínek

mé mysli, co zneuctívá duši,

to jsou ty křivdy některých mých blízkých,

jejich slov zlých, bezohledných, slizkých -

to, to mi spánek ruší!