Jako děti jsme neměly mnoho hraček. Velkým překvapením pro nás bylo, když jsme dostaly jednou k vánocům loutkové divadlo. Zpočátku nám některé hry hrával tatínek. Později jsme si už vymýšlely pohádky samy. Měly jsme k tomu asi 10 loutek - Kašpárka, Škrholu, Honzu, panímámu, krále, prince, princeznu, čerta, černokněžníka a vodníka.
Týn nad Vltavou, odkud náš tatínek pocházel, byl už v době jeho dětství a dávno předtím spjat s loutkářstvím, a to především díky osobnosti Matěje Kopeckého, který bývá nazýván patriarchou českých loutkářů.
Matěj Kopecký nebyl vltavotýnský rodák, nebyl dokonce ani původem Jihočech. Víceméně náhodou zemřel v nedalekých Kolodějích nad Lužnicí a byl pohřben na týnském hřbitově. Kolem jeho osoby, ať už data a místa narození, změny bydlišť, zaměstnání, počtu dětí, služby v armádě, vojenské invalidity a data úmrtí, panovalo řadu let mnoho nejasností a omylů. Dnes už jsou jeho základní data známa.
V českých zemích byl na sklonku baroka rozšířen zájem o divadlo, především pak v Praze a Brně, ale umělci, a to činoherní, operní i baletní, jezdili po českých zemích a šířili kulturu. Kam nepronikli, pronikl potulný loutkář. Nutno však říct, že představitelé tohoto lidového umění byli podobně jako jiní "komedianti" - provazochodci, medvědáři, potulní šumaři - zařazováni mezi opovrhované třídy trhanů a žebráků. Tato situace se nezlepšila ani v době obrození, kdy hráli česky a šířili tak uvědomění pro krásu českého jazyka.
Matěj Kopecký se narodil v roce 1775 v Libčanech na Královéhradecku v rodině potulných loutkářů a je pravděpodobné, že s loutkami přicházel do styku už v dětství. Vyučil se však hodinářem, řadu let sloužil v armádě, kde údajně utrpěl i válečná zranění, oženil se a se svou jedinou ženou zplodil 15 dětí, z nichž se však pouze 6 dožilo dospělosti. O povolení hrát loutkové divadlo zažádal až asi ve 45 letech s možností působení na území celých Čech. Koncesi požadoval i pro své tři syny, ti se však záhy osamostatnili a loutkářskou živnost provozovali jinde. Kopecký se během svého života pohyboval v Lažanech na Blatensku a v Mirovicích. V závěru svého života po smrti manželky se uchýlil ke tchánovi svého nejmladšího syna do Koloděj nad Lužnicí. Tam hrával svá představení pro venkovskou veřejnost, někdy i pro panské zámecké sloužící. Tam také v roce 1847 ve svých 72 letech, zřejmě na mrtvici, zemřel a byl pochován skromně na 3 km vzdáleném vltavotýnském hřbitově. Protože byl nemajetný a v zápisech v matrice byl označen dokonce jako žebrák, byl pochován zřejmě někde u hřbitovní zdi mezi chudinou.
O opuštěný hrob se nikdo nestaral a postupně upadl v zapomenutí a později už nebyl nikdy identifikován, a to ani v roce 1862, kdy vydal pražský nakladatel J. R. Vilímek Komedie a hry Matěje Kopeckého podle sepsání jeho syna Václava. Známé byly jeho hry Doktor Faust, Posvícení v Hudlicích, Loupežníci na Chlumu, Český Honza a čerti. Nejslavnější však byla jeho loutka Kašpárka zvaného též Pimprle.
Důstojné místo přiřkli Kopeckému nakonec až vltavotýnští ochotníci, kteří zde založili Spolek Matěje Kopeckého. U příležitosti 60. výročí vzniku spolku, tedy v roce 1905, byl u hřbitovního kosteliku odhalen pomník věnovaný Kopeckému. Do pomníku pak byl v roce 1927 slavnostně vložen reliéf, který vytvořil akademický malíř Jaroslav Vojna podle portrétní kresby Mikoláše Alše. Ten zpodobnil Kopeckého až dávno po jeho smrti podle popisu jeho syna a údajů v Kopeckého pasu. Další pomník pak byl odhalen v červenci 1947, tedy 100 let od Kopeckého smrti, v Kolodějích nad Lužnicí u tamního zámku. Znázorňuje osud Kopeckého pomocí plačícího Kašpárka a protrženého bubnu s paličkami. V důsledku budování Orlické přehrady musel pomníček změnit své místo, ale od poloviny 80. let už stojí u mostu přes Lužnici dodnes.
Jsem přesvědčena, že město Týn nad Vltavou, a především jeho muzejní a další kulturní pracovníci, si nesmírně váží odkazu slavného Matěje Kopeckého, jehož umění pokračovalo nejen v rodinách jeho synů a dalších potomků, ale ovlivnilo i další loutkáře, tvůrce loutek (včetně tvůrců loutkových filmů Jiřího Trnky a Hermíny Týrlové) a divadelní amatéry. Ne nadarmo je proto část muzejní expozice věnována právě Světu loutek.
Každoročně probíhají ve městě Vltavotýnské městské slavnosti. Ta letošní je spjata s osobností Matěje Kopeckého, od jehož úmrtí uplynulo právě 170 let. Kromě odborné přednášky pro veřejnost, která se uskutečnila již minulý týden, se chystá průvod k pomníku na hřbitově a účast na slavnosti přislíbili i dosud žijící Kopeckého praprapotomci.
A tak, zatímco naše dětské loutkové divadlo bylo po letech díky nešetrnému zacházení sousedových dětí zcela zničeno, týnské loutky a tradice Matěje Kopeckého žijí dál. Ze zkušenosti vím, že se nad pohádkovými postavami rozzáří oči i dnešních "počítačových" dětí. A to je moc dobře.
Svět loutek aneb Po stopách Matěje Kopeckého
22. 7. 2017Zpět na homepage
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden
Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.
AKTUÁLNÍ ANKETA
Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?