Navštívila jsem další úžasný kout naší zemičky. Jak jsme malí, tak jsme krásní. A co je malé, je milé. A to tak, že je radost vracet se na poznaná místa a objevovat ta nepoznaná.
Třeboň. Jihočeské malebné město, vyhlášené lázně, ještě vyhlášenější rybníky, ryby a pochoutky z nich. Rovinné cyklostezky vedoucí po hrázích zpevněných starobylými duby, rozsáhlými loukami a lemované informačními tabulemi, které určitě zafinancovala EU ze svých fondů, do kterých poctivě přispíváme, a tak z nich také i čerpáme. Trochu zmatečné značení, které vám prodlouží plánovanou trasu o pár kilometrů. Nevadí, protože na konci vždy čeká nějaká ta hospůdka s Regentem a kapřími hranolky.
Třeboň je ráj pro cyklisty zralého věku. Radost z jízdy, na které potkáte kopec výjimečně, lesní cesty mezi jasně zelenými listnáči a ještě zelenějším borůvčím, občas „masážní“ panely položené pro auta odvážející z lesa vytěženou rašelinu a vzácný klid, protože v tom zralém věku cykloturistujete mimo hlavní cyklistickou sezonu. Ceny jsou přijatelné, místa v restauracích ještě volná, ubytovací kapacity dostatečné a volné jsou i ty špatně značené cyklostezky. Ale protože stejně všechny cesty vedou do Třeboně, nemusíte se ze ztráty orientace stresovat.
Prožít cyklistický týden na Třeboňsku je úžasný nápad. Aktivní odpočinek proložený příjemným jídlem, svěžím vínem a dobrým pivem je to nejlepší, co můžete pro své tělo udělat. A kdo by chtěl, i do té rašeliny se může ponořit. Ale opatrně, ať vás má kdo vytáhnout!