Musel jsem se vydat až na Smíchov, na křižovatku Anděl. Ta je teď rušnější a živější než Václavské náměstí.
Čekal jsem na tramvajové stanici. U ní stál dieslový náklaďák a foukal mi výfukové plyny přímo do obličeje. Otočil jsem se a pohlédl dolů, k chodníku. Tam stála „liliputka“, žena vysoká asi 60 centimetrů. O takových jsme říkávali, že mají zadek a hned paty! Náklaďák odjel, a tak jsem se zahleděl opačně. Neměl jsem! Také tam stála zrůdička, asi o 10 centimetrů vyšší. Zadeček ale měla široký asi metr a půl! Takhle znetvořené pražské obyvatelstvo tu nikdy nebydlelo! Rodili se tu mladí, zdraví a krásní lidé! Odkud a kdo je sem do Prahy transportuje, mi není známo.
Posedávající žebrák nebyl příliš obdarováván pražskými bělochy. Kolemjdoucí bohatí pražští černoši mu české peníze jenom sypali!
V trávě se povaloval propuštěný trestanec a štěstím si hlasitě pozpěvoval vězeňskou píseň. Místo refrénu vykřikoval Kajínku, Kajínku! Tohoto vězně za pár dnů propustí prezident Zeman, společně s ministrem financí Babišem.
Opodál v trávě polehával mladý vězeňský dorost. Jedna pohlednější kriminálnice si ke mně přiběhla pro cigaretu. Měla punčochy sešité z punčochových záplat. Nevím, zda je to móda vězeňská nebo pařížská? Dělal jsem hluchého a cigáro jí nedal. Nabízela by mi třeba i další služby.
Tramvaj dlouho nepřijížděla a stanice byla plná čekajících. Ta ani přijet nemohla, na předešlé stanici vzplanula a shořela. Tramvaj za ní se musela s ní spojit a tlačit ji před sebou.
Pro cigáro si ke mně došel zjevný trestanec. Dal jsem mu tu americkou, o tři koruny dražší, než jsou české. Slovo dalo slovo, a tak jsme dali řeč. Moc si chválil německé věznice. Odseděl si tam tři roky. Naučil se tam dobře němčinu, vyvářeli mu dobře a odnaučli ho fetovat. Hned by se tam zase vrátil! V Praze marně hledá práci, trestní rejstřík prý nemá čistý, a ten ještě stojí na poště 100 korun! Měl už jen tu poslední stokorunu, s tou chtěl odjet do ubytovny v Plzni. Ještě si pak něco koupit k jídlu. Jak mu to vyšlo, už nevím.
Zrovna dneska, v dnešní májový den jsem se musel setkat s tolika smutnými příběhy.
