Je obtížné říct si, že pojedeme na řecký ostrov kvůli prozkoumávání města. Že se vybodneme na turistické resorty u moře, na koupání, na opalování. Že se ubytujeme ve městě. Zdá se to být bláznivý a nesmyslný nápad. Jenže na Rhodosu má takový nápad smysl. Jeho hlavní město je takový unikát, že si zaslouží věnovat mu týden života. Když ho navštívíme v rámci normální dovolené u moře jen na večer či na jeden den, nikdy jeho kouzlo nepoznáme a nepochopíme, o čem teď tady bude řeč.
Je to město velké. I když v něm budeme chodit každý den po celý týden, nikdy ho neprozkoumáme celé. Ideální je si jeho poznávání rozplánovat na několik dnů a po dny zbývající se vracet na místa, která nás uchvátila nejvíce. Nejčastěji turisté míří do staré části města. Tu tvoří obrovské opevnění a uvnitř něho spousta starých uliček. Počítejme s tím, že dovnitř starého města se vůbec není možné dostat autem. I to je jeden z důvodů, proč je výhodné bydlet v Rhodosu, ne dojíždět do něj autem z přímořských letovisek v jiných částech ostrova. Do starého centra se dá jít výhradně pěšky a to některou z bran v mohutném opevnění. Ideální je pořídit si mapu a vchod do opevnění si předem vytipovat. Jinak strávíme hodiny obcházením hradeb s otázkou: Tak kudy se do nich, krucinál, vlastně vchází? I to bloudění však může mít kouzlo. Všude po zemi totiž leží obrovské kamenné koule, které mají připomínat, jak osmanští válečníci útočili na město dělostřeleckou palbou. Je to vlastně procházka parkem plným palem a oleandrů. A kdo je zvídavý a odvážný, po čase pochopí, že některé malinké úzké vchody do hradeb, připomínající jeskyňky, ve skutečnosti vedou do středu starého města za nimi. Jen pozor, v nočních hodinách tyto vchody uzavírají branky.
Samotné prozkoumávání starého města uvnitř hradeb si zaslouží dva, až tři dny. Protože člověk neví, zda se koukat na prastaré domy, mešity, kostely nebo na stovky obchůdků s oblečením a suvenýry. Pozor, pro nákupuchtivé, na rozdíl od většiny turistických oblastí se tady vedle různých šmuků nevalné kvality dají objevit opravdu krásné rukodělné výrobky, kvalitní řecká současná móda i kvalitní šperky. Takže je to jasné, jeden den věnovat okukování obchodů nebo nákupům.
Kostely i mešity
Většina turistů míří k Paláci Velmistrů. Je to impozantní stavba vybudována řádem Johanitů, kteří se zasloužili o největší rozmach města. Za druhé světové války sloužil jako letní sídlo Benita Mussolliniho a paradoxně právě italští okupanti ostrova mají velkou zásluhu na jeho rekonstrukci. Starý Rhodos je místem plných paradoxů. Probíhaly tu tvrdé boje mezi Turky a Maltézskými rytíři, pogromy na židovské obchodníky, kostely tu byly přestavovány na mešity. Dají se tu vidět pozůstatky chrámu ze třetího století před našim letopočtem, zbrojnice přestavená ve čtrnáctém století na nemocnici, byzantské muzeum, socha Afrodity ze třetího století před naším letopočtem nebo třeba Rytířská ulice, která člověku vyrazí dech. Proč? Těžko popsat. Není v ní nic výjimečného, je to prostě ulice, do které když člověk vejde, padne na něj zvláštní atmosféra. Připadá si, jako by se přenesl ve středověku. Půvab je v tom, že si v ní sice malí řečtí kluci klidně hrají s mičudou, ale přesto máte pocit, že kolem vás každou chvíli projede rytíř na koni.
Starý Rhodos se dá procházet s mapou a mít přesný cíl, které památky chce návštěvník vidět. Mnohem lepší je však procházet jím jen tak, bez cíle. Nahlížet do uliček, které na mapách nejsou nijak zaznačeny. Domy v nich jsou zchátralé, před nimi sedí místní obyvatelé. Tady se totiž normálně žije. V místech, kde jsou koncentrovány unikátní dějinné události, si klidně hrají děti, postarší chlapíci před domy popíjejí ouzo, mámy v otevřených oknech vaří a volají tu kluky z ulic, aby už přišli domů. Právě v tom je kouzlo starobylého města uvnitř hradeb,. V tom, že i když jde o jedno z nejnavštěvovanějších míst světa, nevymizel z něj normální život.
Večer v přístavu
Věnujme jeden večer přístavu. Jmenuje se Mandraki, jeho symbolem jsou dvě bronzové sochy jelena a laně. Právě tady podle pověsti stával kolos rhodský, jeden ze sedmi divů světa. Teď v přístavu kotví luxusní jachty, na lodích je čilý ruch, obchodníci se předhánějí v nabídce výletů na okolí ostrovy. Večer se tu dá sednou na lavičky a hodiny se kochat tím zmatkem, ruchem, vůní moře a ryb. Na své si přijdou milovníci koček. Na konci přístavu je totiž kočičí útulek. Ve staré zdi jsou zbudované pokojíčky pro kočky, jsou jich tam snad stovky, lidé jim tam nosí jídlo, peníze do kasiček. Večer přichází muž v mikině s nápisem Cat man a všechny ty miláčky tam obhospodařuje. Nandává jim do misek granule a obsah konzerv nakoupené z finančních darů turistů. Je to magické, dojemné. Za přístavem Mandraki je ještě jeden přístav. Ten není tak malebný, z něj vyplouvají nákladní a dálkové lodě. Ovšem i on má svou atmosféru. Další večer v háji a člověk aby se bál, že tohle podivuhodné město vlastně nikdy pořádně neprozkoumá.
Dvě tváře města
O Rhodosu se říká, že je město dvou tváří. Vedle toho starobylého plného historických památek je totiž moderní město s bankami, obchody světových značek, kiny, divadlem. Dominantní budovou je Nová tržnice postavená Italy. Šestiboká stavba s velkým nádvořím má arkády a bránu k přístavu Mandraki. Podél ní vede široká ulice lemovaná poštou, bankou, radnicí. Tady se odehrává moderní běžný život. Ulice končí u tureckého hřbitova s další mešitou. Hřbitovy jsou dalším místem, které zvídavému turistovi toužícímu toto pozoruhodné město opravdu poznat, zabere čas. Je tu hřbitov turecký, křesťanský i židovský. Při pročítání těch zvláštních jmen a letopočtů si člověk uvědomí, jak krátký je lidský život. A také, v jak příjemné době žijeme. Rhodos je totiž město, ve kterém na člověka dýchá historie tak silně, až má v některých místech pocit, že se před ním odehrávají bitvy, vraždy, honičky a násilí. Opravdu, lidé vnímaví a otevření k takzvaným věcem mezi nebem a zemí se shodují, že v některých místech tohoto města prožívali pozoruhodné a těžko popsatelné pocity. A zmíněné hřbitovy k těm místům patří stejně jako například úzké průchody masivními branami starého města, ve kterých má chvílemi člověk pocit, jako by hmatatelně cítil všechno to násilí, které se po staletí v tomto městě odehrávalo.
Výlet na Monte Smith
Jednu polovinu dne je dobré věnovat výletu na pahorek Monte Smith. Je to kopec nad městem s úžasným výhledem. Díky němu si o městu člověk udělá další obrázek, má ho jako na dlani. Vidí okolní ostrovy, dohlédne do Turecka. Na vrcholu jsou zbytky krásného Apollónova chrámu. Pro zdatnější je to několikakilometrová túra, pro línější nebo zdravotně omezené je dobré vědět, že se tam dá pohodlně dojet autobusem číslo 5.
Kde se ubytovat?
Rhodosané dobře vědí, že jejich fascinující město láká turisty z celého světa, a tak jeho část tvoří hotelová zóna. Je určená právě pro ty, kteří sem nechtějí přijíždět z jiných letovisek, ale vědí, že pro skutečné poznání tohoto klenotu je třeba bydlet přímo v něm. Dají se tu pořídit ubytování v luxusních hotelích i těch naprosto jednoduchých cenově dostupných. Řada cestovních kanceláří operujících na českém trhu tady nějaké ubytování nabízí. Je jen dobré si uvědomit, že i když jsou tyto hotely blízko pláže, nejedná se o romantickou písečnou plážičku. Je to pláž městská, oblázková, velmi rušná. Řady slunečníků, hodně lidí. Moře je čisté, ale svěží, často s vlnami. A je tu větrno. V květnu a červnu tedy rozhodně nepočítejme s teplým klidným mořem. Ale na druhé straně, pro poznávání města je to čas jako stvořený a na rychlé vykoupání či slunění se na pláži to je čas vhodný taky. Rhodos je postaven na severním výběžku ostrova, takže je město omýváno mořem ze dvou stran. Je dobré vědět, že když se ubytujeme v hotelu na straně západní, je tam více větrno a moře je svěžejší, než když jsme na druhé straně výběžku, kde je pláž klidnější. Tedy klidnější, co se týká větru, lidí a ruchu je tu snad ještě více než na té západní. Ale to je daň za to, že Rhodos je nádherné město, které každý chce vidět a většina lidí v něm chce spojit koupání i poznávání. Jde to, ale to poznávání je v tomto případě lepší.
Pokud se rozhodnete strávit týden či delší dobu právě v tomto městě, uvolněte se. Zapomeňte na to, že žijete v jednadvacátém století. Prolézejte všechny ty úzké chodbičky mezi hradbami, nakukujte do starých oken, dotkněte se těch hrubých stěn nebo oblázků, kterými jsou dlážděny chodníky starého města. Vsaďte se, že tady i ti nejpragmatičtější z nás po pár dnech začnou snít. Uvidí rytíře, turecké bojovníky, židovské obchodníky, italské vojáky, řecké partyzány, kněží, konkubíny, piráty… Protože město Rhodos je pohádkové místo.
