Následující příběh místy vypadá jako z černé komedie, ale opravdu se stal. Šestapadesátiletý muž s pověstí kliďase a dobráka jednoho dne vzal ze stolu velkou těžkou skleněnou mísu a hodil ji po své tchyni. Paní utrpěla otřes mozku. A celá rodina samozřejmě šok. Ve vesnici, ve které se to stalo, se pak nemluvilo o něčem jiném.
Její obyvatelé se rozdělili na dva tábory: Kdo by do něj řekl, že je takový prchlivý násilník, něco takového si přece ke staré paní nikdo nemůže dovolit. Opačný názor zněl: Má co si zasloužila, Pepa to snášel příliš dlouho, být na jeho místě někdo jiný, dávno by ji zabil. Případ vyšetřovala i policie, paní totiž na zetě podala trestní oznámení. Nakonec vše skončilo takzvaným smírem v rodině. Smírem jen na papíře. Pepa se po téměř třicetiletém manželství z rodinného domu, který sdílel s tchyní, odstěhoval. Rozvedl se.
„Opravdu jsem se dostal do situace, kdy jsem ji nemohl ani vidět a bál jsem se, že se neovládnu. Nasbíralo se všechno to ponižování, agresivita z její strany. Vyvrcholilo to tím, že jsem z okna slyšel, jak říká sousedovi, že jsem, cituji, úplný debil. Přitom nebýt toho, že jsem financoval dům, ve kterém jsme společně bydleli a staral se o vše okolo něj, vůbec by tam nemohla sama žít. Obtížně chodí, je nepraktická, nic kolem domu nedělá. Nechtěli jsme to po ní, brali jsme jako přirozenou věc, že práce je na nás. Ale nebude říkat, že jsem debil, to opravdu ne.“
Manželství, které okolí považovalo za klidné a povedené, se rozpadlo. Pepova žena se postavila na stranu své maminky. Je to logické, házet skleněnou mísou na starou mámu je moc. Pepa tvrdí, že rozpadu manželství nelituje. „Stejně jsme se hádali často a vždy byla příčinou tchyně. Když si to vezmu zpětně, řadu let ze mě vysávala dobrou náladu a klid.“ Jistě, smutný příklad. Existuje spousta těch, kdy různé generace žijí pohromadě, zeťové a snachy říkají tchyním maminky a nemohou si je vynachválit. Bohužel, vedle nich existuje spousta těch, které kvůli tchyním končí rozvodem.
Problém je na obou stranách
Psycholog Tomáš Novák, autor řady populárně naučných knih, napsal jednu s názvem Jak se domluvit s tchyní. Snaží se v ni popsat různé situace, do kterých se dostávají snachy a tchyně a často končí nedorozuměním. „Je dobré se zamyslet nad tím, co vaše štěstí narušuje a v jaké míře se na konfliktech podílí vaše tchyně, vy sami nebo celková atmosféra v rodině. Vztah tchyně a snachy patří v rodině k nejproblémovějším, o problémových tchyním se hovoří tradičně. Ale problematické osobnosti, nepochopení, nedokonale zajizvená traumata z minulosti či zvýšená kritičnost se objevují na obou stranách barikády,“ vysvětluje.
Ovšem stačí si chvíli číst v různých internetových diskusích týkajících se rodinného života a výchovy dětí. Přibývá v nich pisatelek, které tvrdí, že se kvůli neshodám s tchyní rozvedly, případně je u nich rozvod na spadnutí. Ne, neznamená to, že by se snad ze starších dam rok od roku stávaly větší mrchy, to asi ne. Spíše je to odraz toho, že si lidé zvykli o svých problémech a pocitech veřejně diskutovat na sociálních sítích, svěřovat se, radit se. A také jde zřejmě o ukázku toho, že současné mladé ženy i muži jsou sebevědomější a nenechávají sebou od starší generace manipulovat, jako tomu bylo dříve.
„Bohužel, až po rozvodu mi došlo, že je vina na straně mojí matky,“ přiznává pětačtyřicetiletý Kamil. „Mou ženu neměla ráda od začátku. Vadilo jí, že už je jednou rozvedená, že jsem si ji vzal s dítětem. Jednou jsem byl svědkem toho, že jí říká, aby byla ráda, že jsme ji přijali do rodiny, protože by si takovou chudinku s cizím fakanem nikdo nevzal. To už bylo moc a tehdy jsem se s matkou pohádal. Zpětně ale vím, že jsem měl více stát na straně mé ženy. Když to vidím s odstupem, většina našich neshod pramenila z toho, že jsme žili ve stejném domě s mojí mámou. Nakonec se odstěhovala má bývalá žena a po ní jsem se odstěhoval i já, protože mi došlo, že s novou partnerkou by to mohlo probíhat stejně. Máma si teď stěžuje, že jsem se na ni vykašlal, ale já chci žít svůj život. Raději jsme v malém bytě než v našem domě s mámou, která neustále hledá na každé partnerce chyby,“ vypráví.
Bože, já chci rozvod!
K pozoruhodnému případu došlo před pár lety v Itálii. Obchodník s auty tam deset let usiloval o rozvod. Jenže to nešlo, protože byl oddán v kostele, což v silně katolicky založené Itálii hodně znamená. Jako příčinu žádosti o rozvod manželství, které trvalo jen čtyři měsíce, prostě a jasně uvedl, že ho terorizuje tchyně a není schopen být v její blízkosti. „Myslel jsem si, že všechny příběhy o příšerných tchyních jsou smyšlené, ale opravdu se nedá popsat, čím jsem si procházel,“ řekl u soudu podle britského deníku The Times. Jeho případ byl totiž novináři ostře sledován a psalo se o něm po celém světě. Kauza se táhla deset let a nakonec soud v Salernu uznal jeho mnohačetná odvolání a potvrdil anulaci svatby provedené v katolickém kostele. Italští psychologové se pak pustili do zkoumání, nakolik opravdu tchyně mají vliv na rozpad manželství a zveřejnili nakonec zprávu, podle které soudy v Itálii rozvádí tři z deseti manželství na základě, citujeme, neobvykle těsného pouta italských mužů s jejich matkami.
Snachou na zkoušku
Když si do internetových vyhledávačů zadáme odkazy typu: bydlení s tchyní, rozvod kvůli tchyni, příšerná tchyně a podobné, je to pořádné nadělení. Matky provdaných dcer a oženěných mužů z toho opravdu nevycházejí dobře. Věřme tedy, že jde o nářky těch, kteří natrefili na skutečné tchyně semetriky. A že o těch, kteří s nimi žijí v pohodě, se neví, protože, když je někdo spokojený, obvykle o tom nepíše na internet. Každopádně je dobré znát jeden starý asijský zvyk.
V některých zemích, například v Koreji, bylo běžné že snoubenka musela několik měsíců před svatbou žít u své budoucí tchyně. Aby se naučila vést domácnost tak, jak byl její budoucí muž zvyklý od matky. A také, aby se naučila se svou budoucí tchyní žít. Pokud se tchyni nelíbila, zkrátka spolu nenašly společnou řeč, byla poslána domů a syn prostě musel hledat dál. Krásná představa pro tchyně, že? Ovšem strašná představa pro nevěsty.
