Pan Apríl vychází na špacír,
třicetkrát v roce, ve dne i v noci,
není mu pomoci.
V nablýskaných botách kráčí,
po městech, vesnicích i horách.
Když pan Apríl projde kolem nás,
zastihne nás někdy mráz,
jindy zase, když buřinku
zvedne na pozdrav,
pohladí nás po tváři slunce jas.
Ze šosů kabátu panu Aprílovi občas
skleněné perly padají,
děti si je do kapes dávají,
ale domů je nikdy nedonesou...
Je to pravda nebo sen,
pan Apríl nikdy nespatřen,
rok co rok ve stejném čase
svoje kousky provádí,
nám to ale nevadí.
Březen za kamna vlezem,
duben ještě tam budem,
Pane Apríl, zas přišel Váš čas!
Jestli budete chtít,
za kamna schováme i Vás!