Je čas přiznat si, že mladí a staří lidé se sebou občas vzájemně moc nevycházejí. Jenže nyní není korektní na toto téma hovořit, protože navážení se do dříve narozených zavání ageismem, tedy diskriminací kvůli věku. A běda tomu, kdo se dnes nějaké té diskriminace dopouští. Je nežádoucí, ať už se jedná o diskriminaci určité skupiny lidí nebo třeba žab zvyklých přecházet přes silnici.
Ale ponořit se do myšlení stárnoucího člověka je obtížné a nikdo, kdo nepřekročil padesátku, to zpravidla nedokáže. Stejně tak je obtížné je po padesátce chápat, co si o starších lidech myslí ti mladí. Takže není od věci soupis situací a vět, kterými dříve narození často přivádějí mladší generace v úžas.
Uvolnění místa ve veřejné dopravě.
Je ta paní, která nastoupila, seniorka, která bude vděčná za to, že ji mladá dívka pustí sedět? Nebo jde o dámu usilovně pracující na tom, že její věk je neurčitelný a uvolnění místa vezme jako signál: No tak si sedni, stařenko, beztak tě bolí nohy. Nejedna slečna si za uvolnění místa k sezení dámě neurčitého věku místo poděkování odnesla jedovatý pohled, případně poznámku: Ne, díky. Dříve bylo jasno: Když do tramvaje vstoupila šedovlasá paní s holí a někdo ji nepustil sednout, byl nevychovaný spratek. Nyní je diagnostika seniora značně obtížnější, mladí cestující jsou znejistělí a mnozí aktivní šedesátníci berou uvolnění místa k sezení spíše jako urážku.
Oblíbené věty dříve narozených.
Časem se dostanou do slovníku každého, byť se devadesát procent lidí bude dušovat, že nic takového rozhodně neříká. Tady jsou: Já to věděla. Já to říkala. Jo, to znám, já to už totiž zažila, víte. Jsou to věty, které u většiny mladých lidí vzbuzují hrůzu, nicméně jsou typickým průvodním jevem stárnutí. No jasně, že člověk, kterému je přes šedesát, už zažil podrazy v práci, nevděk za dobré skutky, vystřízlivění z ideálů a jiné nepříjemné situace. Jenže každý mladý si je musí prožít sám. A tak vnučka na rodinné sešlosti líčí, jak ji v práci nikdo nepochválil, že tam zůstala přes čas a udělala vše za nemocnou kolegyni a babička jí na to říká: Jo to já znám, já ti říkala, ať neděláš nic navíc, já to věděla. Bude mít vnučka příště chuť babičce něco vyprávět?
Není bída, není hlad.
Jenže mnozí dříve narození tomu nevěří. Ber si ještě, no tak jez, na co jsem se s tím dělala, tak já ti do zabalím.... Návštěva rovná se důvod k pobízení k jídlu. Pokud někdo nemá chuť nebo nedej bože vyznává jiný způsob stravování, je zle. Jistě, jsou mnozí mladí všežravci, kteří po týdnu s paštikou a špagetami na studentských kolejích radostně vítají babiččinu rajskou s knedlíkem. Mnohem více je však těch, kteří hladem a nouzí netrpí, naopak vymýšlejí, co si do svých rozmazlených bříšek vložit. Zda to má být bio, raw či bez lepku a podobně. Vnucování potravy při rodinných návštěvách je snad nejstrašnější projev rozdílů mezi generacemi.
Nenápadné výčitky.
Ne, nic nepotřebuju, nejezděte, nemusíte mi pořád telefonovat, nedělejte si starosti. Telefonát po týdnu: No co bych dělala, nic, však je vám to stejně jedno. Kdybych tady týden ležela mrtvá, stejně to nevíte. Nalézt optimální způsob projevu zájmu o život příbuzného seniora je pro mnohé velmi těžká disciplína a málokomu se v ní podaří uspět. Mnozí dříve narození totiž nyní zdůrazňují, že mají spoustu aktivit a tudíž zájem ze strany rodiny ani tak moc nepotřebují. Ale běda, když se o ně rodina zajímat přestane.
Já to zvládnu.
Jedním z typických rysů současného životního způsobu seniorů je, že většina z nich v šedesáti či sedmdesáti žije tak, jako dříve žili čtyřicátníci. Sportují, cestují, chodí za kulturou. Senior na sjezdovce či na kolečkových bruslích není ničím výjimečným. Bože chraň, dát jim najevo obavu, zda si na sebe nenakládají příliš: Mami, co když si zlomíš nohu? Proč bych si měla lámat nohu, tím mi chceš naznačit, že jsem stará nebo co? Aktivní sportující senior je sice na jedné straně obdivuhodný, na straně druhé vyvolává u svých mladších příbuzných nepřetržitý strach z toho, že si někde natluče. Jenže není záhodno takové obavy dávat najevo, sportující čilí senioři je neradi slyší. Zlomenina krčku je pro ně něco, co se jich rozhodně, ale rozhodně nemůže týkat. A jestliže se o ní zmíní někdo z rodiny? Jasně, staráš se o to, aby se mi něco nestalo, jen proto, že se bojíš, že s o mě budeš muset starat. Ale neboj, já se vždycky o sebe postarám sám.
Že by teď mělo následovat doporučení, aby se dříve narození zamysleli, zda se jich snad některý z předešlých odstavců netýká? Ne. Lepší bude si říct, že to autorka článku pořádně přepískla, protože to jsou situace a věty, které se našich životech rozhodně nevyskytují. Beztak to napsala nějaká mladá husa, která současným seniorům vůbec nerozumí.
