Seniorů je stále víc a stále víc se jich dožívá vyššího věku v relativně dobrém zdravotním stavu. (O lidech ve vysokém věku a těžce nemocných dnes psát nebudu.) Někdy v 80. letech vznikl ve společnosti požadavek či heslo: Nejen přidávat léta k životu, ale také život létům. Čili nejen život prodlužovat (to umí hlavně lékaři), ale také ta léta něčím obohatit. Žít uspokojivý život i v seniorském věku.
Otázka tedy zní zdánlivě jednoduše: jak ten život, ta nově získaná léta využít, jak je žít? Co všechno dělat a jak pro to získat včas potřebné podmínky, tj. dožít se stáří v relativně dobrém zdravotním stavu a nezůstat zcela chudý?
Dovolím si úvahu: Každý ví, minimálně od svých 40 let, že přijde stáří, takže by měl včas a) šetřit si k důchodu na přilepšení (aby nebyl chudý a mohl si „něco dovolit“), b) zůstat za každou cenu v dobrých vztazích aspoň s příbuznými (aby se o něj měl kdo starat, kdyby to bylo potřeba), c) nespoléhat na doktory, to hlavní si „odpracovat“ sám přiměřeným jídelníčkem, přiměřeným pohybem, jen malým stresem atd. Ne každý může své stáří předem ovlivnit. Nemá odvahu nebo schopnost hodně pracovat, nemá štěstí na partnery, je chronicky nemocný atd. Kdo si však svou budoucnost nepřipravoval, přestože ji mohl ovlivnit např. postupnými úsporami, nevytvářením rodinných konfliktů, pohybovou aktivitou, toho můžu dnes jen litovat, že je dnes chudý nebo osamělý nebo nemocný. Opravdu tu mluvím jen o těch, kteří to ovlivnit mohli a měli.
Nedávno tu byly články o sportování seniorů a právě k tomu chci napsat. Líbil se mi 19. 3. článek Nikdy není pozdě Ilony Kolářové (o plavání) a nejsem případem „urputného sportování“ ani sportovního úrazu (jak o tom psala redakce 14. 3. pod názvem Sportem ku zdraví?). Člověk musí vědět, na co má a na co ne. Musí vědět, jak rychle projet zatáčku.
Jestli chce člověk sportovat ve vyšším věku, měl začít sportovat už v nižším věku. To neplatí snad jen o chůzi a klidném plavání. To můžete dělat kdykoliv, máte-li trochu zdravé končetiny. Ale co ostatní sportovní a pohybové aktivity? Každý orgán v těle, který se neprocvičuje čili přiměřeně nezatěžuje, zakrňuje a degeneruje. Mladí lidé to nechápou, ale staří vědí, že to je pravda. Měli jste operaci ruky nebo nohy? Stačí s ní pár týdnů nic nedělat a za chvíli to už nepůjde. Ale proč byste končili s práškama na bolest, když můžete končetinu masírovat, cvičit s ní, postupně zatěžovat, brát pár opravdu kvalitních a účinných potravinových doplňků (jak je poznat, že?) apod. Ta samá degenerace čeká vaše vnitřní orgány, pokud byste je rozumně nezatěžovali. Čili nepřetěžovat a neriskovat a uchovat základní fyzickou kondici, pak můžete hodně i v seniorském věku.
Dám tu příklad člověka, kterého opravdu velmi dobře znám. Tak dobře, že vím, co o něm mohu prozradit. On si jako svou celoživotní pohybovou aktivitu (kromě občasné jízdy na kole a plavání) zvolil kondiční běh. Zdůvodňuje to takto: 1. pěkně se při něm „promasírují“ všechny orgány, 2. odbourá stres a přivodí si dobrou náladu (ale to až potom, co se naučil běhat, začátečník, ten trpí), 3. posiluje nohy, srdce, plíce (škoda, že ne i ruce), 4. zvyšuje imunitu svého těla (to je přímo existenční výhoda), 5. běh je přirozenou prevencí proti skleróze tepen, srdeční příhodě i mozkovému infarktu (krev a lymfa teče, svaly a cévy pracují atd.). Doktoři mu v životě 3x řekli, že už nebude běhat: poprvé když se jim zdálo, že má „v háji“ menisky v kolenou, podruhé po těžkém úrazu, když nemocnici opouštěl o holi, potřetí když ho hrozně bolela kolena, skoro nevylezl schody a doktor mu poradil, ať se podívá do občanky, že to je artróza a lepší to už nebude. A ono to lepší je (ví, že ne navždy, ale dokázal to překonat).
Chodí běhat, nyní se připravuje na pražský půlmaratón 1. dubna. Poběží v dresu SOS dětských vesniček, aby jim vyběhal nějakou korunu (je na to soutěž). Bude v cíli někde ke konci, ale těší se na ten závod. Na atmosféru i na ten boj svého těla s hlavou. To prý bude krása. Bude přitom fandit hlavě, aby ukřičela to ufňukané tělo, které si zase bude stěžovat, že ho všechno bolí a bude se vzpouzet a protestovat. Ale taky počítá s tím, že mu jako v minulosti dá v posledních kilometrech hlava pokyn a ono zrychlí a začne předbíhat ty mladé holky s krásnýma prdelkama i supící padesátníky a že je bude už daleko před cílem sbírat jak houbičky. Znáte taky ten pocit, když vám tělo funguje, jak má?
Trochu se taky bojí, aby to všechno vyšlo, to víte, v 69 letech. Bude mít startovní číslo 7881, kdybyste ho někde zahlédli. Jo a nezapomeňte, že při tom běhu nemusí vypadat hezky. Důležité je, že jemu bude hezky. - - - Já toho zas napsal tolik?! Tak končím a jdu taky běhat.