Místo mého srdce: Veselí nad Lužnicí
Foto: autorka

Místo mého srdce: Veselí nad Lužnicí

21. 3. 2017

Protože jsem se v životě buď s maminkou nebo potom i sama nespočitatelněkrát stěhovala, budu těžko hledat místo mého srdce. A přece takové místo je. S mým dětstvím je nezapomenutelně spjato Veselí nad Lužnicí. I když jsme bydleli v Ostravě, každé prázdniny jsem trávila zde u babičky. Bydlela v domečku z bílých cihel naproti nádraží s nejmladším synem a jeho ženou Boženkou. Fotku domu z jiného úhlu nemám, zde jsem uřízla osoby, tak vidíte jen roh domu s chodníkem.

dum.jpg

 

 

Můj dědeček v domě kdysi provozoval mlékárnu, kterou vchod se staženou roletou připomínal ještě několik dalších desítek let. Do té bývalé prodejny se z kuchyně scházelo po třech schůdkách a ještě dlouho se jí říkalo krám, který se dnes zdá být menší, než byl v mém dětství, a přespávají v něm návštěvy.

"krám"

 

 

V pokoji obraz s loděmi v bouřícím moři, kterého jsem se jako malá bála, a bouře dodnes na zdi visí.

lod.jpg

 

V kuchyni stál šporhák, ve kterém babička pořádně zatopila a pak nám vyvařovala. Všem vnoučatům dala bandasky a šli jsme do lesa na borůvky. Vraceli jsme se s modrými pusami a plnými konvičkami a za odměnu nám babička upekla borůvkový koláč. Celé dny jsem běhali venku, chodili se koupat do Lužnice a na nádraží pozorovali vlaky. V kuchyni už dávno není šporhák, ale plynový sporák. Zahrada se taky zdá nějak menší. Smrky v ní pořádně vyrostly. Co jsme se kolem nich nahonili. Za zahradou velká louka, kde vyrostl hnusný panelák, ten je za smrky trochu vidět.

plot.jpg

 

 

Dřevěný stánek s občerstvením na peróně, ve kterém babička až do důchodu prodávala. Nádraží je sice zmodernizované a stánek je zrušený,  ale loni jsem na zdi ještě našla stopy místa, kde stánek stával. 

stanek.jpg

 

 

Škola, do které chodila moje maminka i s dalšími sourozenci.

skola-1.jpg

 

Musím se přiznat, že jiné fotky z Veselí téměř žádné nemám. Ty obrázky nosím v srdci. Lužnice, kde se sestřenice málem utopila. Kino, kam jsme chodili za kačku. Místní hřbitov, kde odpočívá babička s mnoha dalšími členy rodiny. A u nádraží hrad mého dětství, který tam dodnes stojí a už jsem o něm na íčku psala v článku Prázdniny před padesáti lety-  čti zde

Místo mého srdce
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.