Nerýmuje se mi to tak, jako těm dvěma filutům v pohádce Tajemství staré bambitky ("Daně - my víme jak na ně"), ale to snad nevadí.
Reklamy jsou nedůvěryhodný zdroj informací. Ne, že by byly vyloženě nepravdivé, ale v každém případě jsou zavádějící - mají nás zavést do obchodu nebo k regálu, kde se prodává určitý konkrétní výrobek nebo výrobky určitého výrobce, který tu reklamu zaplatil. Při tom je vedlejší, jestli ten výrobek skutečně potřebujeme nebo jestli je buď kvalitnější nebo levnější než obdobné výrobky konkurence. K tomu účelu tvůrci reklam používají různé finty, které je užitečné znát, aby se jim člověk dokázal bránit. Že informace mohou být mocná zbraň, to už věděli komunisti (a ještě před nimi nacisti - Goebbels a jeho ministerstvo propagandy).
Finta č. 1: Opakování
Bylo zjištěno, že informace, kterou slyšíme třikrát během krátké doby, se nám dostane do podvědomí a to pak může nenápadně ovlivnit naše chování, když stojíme před regálem a rozhodujeme se, který z deseti stejných výrobků přemístit z regálu do košíku. Dá se proti tomu vypěstovat imunita - podmíněný reflex, který mě varuje: "Bacha, tohle se mi někdo snažil vnutit, raději si to porovnám s těmi ostatními".
Finta č. 2: Množení účinku
Používá se hlavně u léků a spočívá v tom, že se uvede několik účinků (zpravidla opět tři), které ve skutečnosti jsou spolu bezprostředně svázané, takže se jedná o vedlejší efekty účinku jednoho. Např. když vyléčím zánět, tak mě to místo automaticky přestane bolet. Skutečný účinek je jeden (vyléčení zánětu), ale v reklamě se to rozvede jako dva nebo tři samostatné účinky, přestože bez toho jednoho hlavního by nemohly nastat ani ty další.
Finta č. 3: bezvýznamné detaily
Když už výrobce nenapadne nic jiného, odliší svůj výrobek nějakou bezvýznamnou až nesmyslnou drobností, např. čaj dá místo do obdélníkového sáčku do kulatého nebo do pyramidy a pak tuto skutečnost v reklamě vyzdvihne. Ve skutečnosti nám tím ale říká, že jeho čaj je úplně stejný, jako všechny ostatní, jen je v kulatém sáčku.
Tento výčet jistě není úplný, takže vedle znalosti některých fint je třeba používat vlastní hlavu (nejlépe selský rozum) a některé univerzální zásady. Já používám (nejen ve styku s reklamou) tyto:
Zásada č. 1: Všechno je jinak. Tato zásada mě nabádá, abych nenaletěl na kdejakou "výhodnou" nabídku.
Zásada č. 2: Nic není zadarmo. V podstatě se jedná o jeden z nejdůležitějších důsledků zásady č. 1. Jeden z příkladů: v TV shopu často nabízejí něco, a když si to objednáte hned, dostanete navíc zadarmo nějaké příslušenství nebo dárek (titulní obrázek). Všechno je jinak, to příslušenství je samozřejmě zahrnuto v ceně výrobku a zaplatíte ho, ať ho chcete nebo ne.
Reklamy můžeme rozdělit podle různých hledisek, jedno možné rozdělení by bylo na reklamy
1. vtipné - spíše vyjímka, potvrzující pravidlo. Sem bych zařadil např. reklamy s kocourem, zejména ty z veterinární ordinace ("To bude vadný samorost"). Také nebyly špatné ty s mývalem, kdysi jedna na prostředek na nádobí Lena, nedávno slovní hříčka "Má na účtu víc, než míval/mýval" (obrázek 2).
2. hloupé - těch je většina.
3. stupidní - těch taky není zrovna málo. Sem bych zařadil většinu zpívaných reklam, ale i některé jiné.
Obzvlášť negativní postoj mám k reklamám na finanční produkty, zejména půjčky a úvěry. Domnívám se, že to je jeden z faktorů (samozřejmě ne jediný), který má vliv na vysoké procento lidí, kteří se dostali do dluhové pasti. To platí i pro různé repůjčky a sdružování půjček, protože to jsou ve skutečnosti jen metody, jak si banky vzájemně přetahují klienty, když už ne trvale, tak aspoň dočasně. A opět zásada č. 1 - když vám slíbí snížení splátek, znamená to, že budete splácet déle, takže - zásada č. 2 - i při nižší úrokové sazbě nakonec zaplatíte více.
Tento druh reklam bych zakázal podobně jako propagaci tabákových výrobků nebo bych je doplnil o povinné varování. Podobně jako ministerstvo zdravotnictví varuje, že kouření škodí zdraví, mělo by ministerstvo financí varovat, že zbytečné půjčky ohrožují váš rodinný rozpočet. Takže např. reklamu s dvanácti měsíčky bych ukončil hned za povzdechem Marušky: "Že já jsem si na ty jahody půjčovala..."
Lidi si často půjčují peníze na věci, které nepotřebují, aby jimi udělali dojem na lidi, na kterých jim nezáleží.
Poznámka: jedná se o mírně upravený výrok z přednášek o Sant Matu Celé znění je takové, že mnoho lidí dělá práci, která je nebaví, aby měli peníze na věci, které nepotřebují atd... Reklamy na půjčky se nás pak snaží přesvědčit, že když si na ty zbytečnosti nevyděláme, máme si na ně půjčit.
Na závěr pár poznámek k některým reklamám, ze kterých jsou vyjmuty obrázky:
3. obrázek : "Každý loupežník má své podmínky". Banka samozřejmě taky. Všeobecné obchodní podmínky tvoří přílohu a nedílnou součást každé smlouvy o půjčce. Banka, která by žádné podmínky neměla by brzy zkrachovala, protože by nedokázala z některých lidí dostat své peníze zpět.
Jestli přečtete to drobné písmo dole, tak není pravda, že poplatky jsou 0 Kč, protože v tom případě by úroková sazba a RPSN musely být stejné. RPSN zahrnuje úroky a další poplatky a i když v tomto případě ten rozdíl je jen 0,2%, poplatky budou pár stovek (nevím, jak přesně se to počítá, ale odhaduju, že to bude mezi 300 a 640 Kč).
4. obrázek : "Gurmar pomáhá udržovat normální hladinu cukru v krvi". Vysoká hladina cukru může mít v podstatě dvě možné příčiny - nadměrné mlsání nebo cukrovku. V prvním případě by lepší, než polykat Gurmar bylo omezit sladkosti, v druhém případě by měl způsob léčení stanovit lékař.
Totéž platí pro reklamy na přípravky jako Prostamol, Prostenal a pod. Problémy, uváděné v reklamě může, ale také nemusí způsobovat právě prostata. Stejné problémy mohou způsobovat také ledviny, stačí, když přistydnou. Posoudit by to měl opět lékař. Prostamol vám v tom případě neublíží, ale také nepomůže a výrobce je spokojený, že má odbyt a že peníze za reklamu neutratil zbytečně.
